Šternberská madona
Sochu v 90. letech 14. století vytvořil následovník Mistra Toruňské madony. Snad pro hradní kapli ve Šternberku, snad pro šternberský klášter augustiniánů-kanovníků. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl „krásného slohu v Českých zemích“. Její tvář, lemovaná zlatými vlasy, jako by přemýšlela. Zajímavostí je, že se halí málo běžným červeným pláštěm, symbolizujícím Kristovo utrpení i krev jím prolitou na kříži za spásu lidstva. Její hlava byla původně zdobena korunou králů. Závoj bílé barvy symbolizuje její ztotožnění s církví a zbožnost duše nevěsty Kristovy z Písně písní, někdy nazývané též Píseň Šalamounova. Jedná se o sbírku židovských „svatebních“ písní různých dob, řazených mezi pět svátečních svitků, snad z 5. až 3. stol. př. n. l. Některé pocházejí dokonce z doby krále Šalamouna, jemuž je připisováno autorství. Mariiny prsty nořící se do tělíčka malého Ježíše odkazují k pašijové symbolice a svátosti eucharistie (díkůvzdání). Ježíš třímá v levé ruce jablko, symbol prvotního hříchu, a Maria tak zaujímá postavení Evy číslo dvě, jako matka Vykupitele, čímž přispěla k sejmutí dědičných hříchů lidstva. Na zádech plastiky z opuky s polychromií vysoké 84 cm je signatura Hen(us) nebo Hen(ricus), jež vede k úvahám o tvůrci, snad Jindřichu Parléři či jeho synu Janovi. Plastika byla zapůjčena do stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc, kde ji máte možnost vidět i vy na vlastní oči.
Redakce si vyhrazuje právo změny termínů vydání. © Vydavatelství KAM po Česku, s. r. o.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.