Prakovou kouli starou 600 let našli dělníci při výkopových pracích na stavbě kanalizace ve Stříbrné Skalici. Sbírka kamenné munice, která připomíná obléhání zdejšího hradu na počátku 15. století, se tak rozrostla na 15 kusů. Z žulových kamenů vážících několik desítek kilogramů chce obec vybudovat pietní místo v autentickém prostředí na návrší u kostela sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven na místě bývalého hradu Skalice.

„Snažíme se najít nějaký elegantní způsob pro bezpečnou prezentaci kamenů. Navíc hrad Skalici v nedávné době zpopularizovala počítačová hra Kingdom Come – lidi přijdou na hradní návrší, ale tam nic není,“ řekl starosta Stříbrné Skalice Miroslav Šmied. Jeho představou je revitalizovat prostranství před kostelem sv. Jana Nepomuckého, znovu obnažit půdorys hradní kruhové věže, který byl zřetelný ještě na začátku 19. století, a kameny tam vystavit. Doplnit by je měla tabule s informacemi o historii místa, posezení i stojan na kola. Propojit by se to pak podle starosty mohlo s dalšími místy, která v populární počítačové hře vystupují – obec o tom jedná s Posázaví o.p.s., destinační společností turistické oblasti Posázaví.

Nálezem unikátních kamenů obec v současnosti žije. „Ve skrytu duše jsme si říkali, že by se na stavbě kanalizace mohlo něco najít. Očekávali jsme, že to bude hlavně v ulici V Podhrádí, ale ještě než jsme se do ní prokopali, jeden kámen se našel v ulici Pod Farou,“ popsal historik Jiří Bernat, který s obcí spolupracuje. Poznamenal, že se starostou teď chodí na stavbu i několikrát denně, aby nepřišli o žádný další cenný nález.

Historii zdejších prakových koulí poodkryl v roce 1907 páter Antonín Podlaha ve své publikaci Posvátná místa Království českého, kde v pasáži o skalickém kostele sv. Jana Nepomuckého píše: „Při odkopávce země kolem kostela r. 1898 byly objeveny základy kulaté bašty a některých jiných zdí, mimo to nalezeno bylo sedm velikých kamenných koulí.“  Podle Jiřího Bernata sloužila v minulosti hradní lokalita jako zdroj stavebního materiálu. Zřejmě kolem roku 1893, kdy se zde těžily kameny pro základy nové školy, byly nalezeny i balvany kulovitého tvaru, které už tehdy páter Podlaha interpretoval jako prakovou munici z doby obležení skalického hradu Zikmundovými vojsky za druhého zajetí krále Václava IV., někdy v roce 1402 nebo 1403. Od té doby trvá v obci povědomí o takzvaných Zikmundových koulích, někdy mylně nazývaných Žižkovy koule. Podle Jiřího Bernata ale nemá husitský vojevůdce se zdejším hradem z pohledu písemných pramenů nic společného.

Kameny nalezené v sousedství kostela byly až do prvních desetiletí 20. století pietně rozmístěny v obrysech zdiva okrouhlé věže bývalého hradu, později byly přemístěny do rohu návrší a nakonec zmizely. Traduje se, že si je rozebrali převážně místní obyvatelé. „Mysleli si, že jsou to památky na husitství, takže v záchvěvu národní hrdosti a cti si je odváželi domů. Ale musíme uznat, že všichni ti, o kterých víme, že si je odvezli, je pietně uchovávali,“ dodal starosta.

Výzkum při stavebních pracích v obci zajišťuje Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Všechny dosud objevené prakové kameny byly změřeny, zváženy (největší z nich váží kolem 110 kilogramů), vyfoceny a zadokumentovány. Ví se, kde se nacházejí a kdo je má v držení. Čtyři koule jsou deponovány v kostele sv. Jana Nepomuckého, kde vzniklo provizorní minimuzeum, není ale volně přístupné.

Většina zdokumentovaných skalických prakových kamenů má i svůj příběh. Část z nich patří k oněm sedmi, o nichž píše páter Podlaha a které jsou zachyceny na dobové fotografii z přelomu 19. a 20. století.  Díky archeologickým dohledům při rekonstrukcích nebo demolicích drobných staveb v obci se podařilo zachytit další koule, které posloužily jako běžný zdicí materiál. Jeden kámen se například našel v 70. letech 20. století při kopání základů pro dům v ulici Na Zlodějce, severně od historického jádra obce, zřejmě v místě, kde stál jeden z dobývacích praků. Další kámen se našel ve zdi u vchodu do chalupy z konce 18. století při bourání prostoru pro skříňku na elektroměr. „Na hradě je jedno stavení se zahradou, které od sebe odděluje pěšina. Za plotem u boudy v zahradě byla jedna taková koule, v dětství nás k ní vodila babička a vyprávěla nám přitom historii hradu. Asi před 20 lety ale kámen zmizel. Náhodou mi pak majitel nemovitosti prozradil, že se koule stala natolik populární, že se o ni začali bát, a tak ji přestěhovali do domu a mají ji v kuchyni,“ popsal starosta Miroslav Šmied. Další kameny by podle pamětníků mohly být pod hradem v korytě Jevanského potoka, jehož revitalizace se připravuje.

„Nalezené kameny jsou z hrubozrnné vyvřelé horniny (žuly), jejichž přesné složení by měl ukázat geologický posudek. „Nepochybné je to, že základní tvar, který si většina kamenů podržela, i když nesou stopy nějakých úprav, vznikla přirozeným způsobem. Tyto kameny se běžně vyskytují v pásmu skal na Jevansku, hornina v okolí Skalice není vhodná stát se projektilem,“ upřesnil Jiří Bernat. Tvar některých kamenů není kulový, což mohlo být způsobeno otesáním boků balvanů nebo třeba jejich nárazem do překážky.

„Podle koncentrace kamenů tohoto typu si myslíme, že měl páter Podlaha pravdu a že výskyt těchto kamenů ve Stříbrné Skalici není náhodný a že to nejspíš byla praková munice, i když se její nálezy v jiných lokalitách počítají na desítky až stovky kusů. Jsme ale rádi, že se u nás po mnoha letech něco takového objevilo,“ poznamenal Jiří Bernat.  Připomněl, že praková munice se dodnes nachází i na jiných místech Posázaví, například pod hradem Zbořený Kostelec.

foto © Posázaví o.p.s.