Vojtěch Bárta

21.01.2019 | 21:21
Vojtěch Bárta

Už názvem jsme chtěli vyjádřit protest
Rozhovor s Vojtěchem Bártou

Chemické divadlo v čele s režisérem Vojtěchem Bártou nedávno představilo novou inscenaci s názvem „pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky.“  Vojtěch Bárta usiluje o hledání nových forem divadla. Jako režisér a dramaturg spolupracoval s řadou scén a podílel se na několika desítkách inscenací. Jeho hry se často zaměřují na ekologická témata. Výjimkou není ani poslední projekt, jehož posláním je začít se chovat vůči přírodě a planetě zodpovědněji a ekologičtěji. Čím je inspirován? Proč Vojtěch Bárta zvolil tak zvláštní název?

Název inscenace je netradiční, co Vás k němu vedlo?
Možná jsme už názvem chtěli vyjádřit protest, i sami proti sobě – protest proti zvyku hledat jasné, krátké, marketingově ospravedlnitelné názvy. Název je citací jednoho obrazu z knihy Vegetariánka, kterou jsme se volně inspirovali. Odkazuje ke zlomovému bodu, kdy přestáváme rozumět vlastnímu životu a světu kolem sebe. Je v tom i šok z konzumu, ze světa, který požírá sám sebe… Diváky ale vyzývám k tvorbě vlastních asociací. A mohu je ubezpečit, že na scéně žádný pytel ani odpadky nenajdou.

Zmínil jste inspiraci románem Vegetariánka od jihokorejské autorky Han Kang. Co Vás na tomto románu nejvíce oslovilo?
Po probuzení ze snu plného krve a násilí se mladá žena rozhodne skoncovat s masem a živočišnými produkty. Narazí na silný odpor společnosti, která je postavena na zbožštění konzumu a velmi tradičním vnímání role ženy. Vede jí to k pokusu o sebevraždu, k bizarnímu erotickému osvobození, pobytu v blázinci a nakonec do izolace ve vlastním nitru: ta žena se nakonec touží stát stromem. My s motivy pracujeme volně a podle nás se děje toto: muž přichází z pracovního večírku a žena se mezitím proměňuje v rostlinnou bytost. Jdeme za hranice děje, zkoumáme, zda je řešením právě tato energie vzpoury a naděje v utopii.

Inscenace má blízko k červnové premiéře Chemického divadla, autorské dramatizaci románu Anny Bolavé Do tmy. Co mají tyto práce společného?
V pozadí jsou příběhy o možné vzpouře dvou žen, ve stavu společnosti, který je natolik beznadějný, že vybízí spíše k úniku či vnitřní emigraci. Zatímco Do tmy je minimalistickým, v zásadě ukázněným „činoherním“ monodramatem, v naší nejnovější inscenaci se dostáváme spíše k vizuálně-akustické konceptuální instalaci. Vedle skvělých herců hraje v obou případech velkou roli audiovizuální stránka, u „pytle“ dochází i k jistým extrémům – například když velkou část představení odehrají titulky, mlha či zvukové plochy.

V anotaci k inscenaci píšete, že budoucnost planety je černá jako spálené kuře v mikrovlnce. Myslíte, že brzy přijde změna a lidé se vzbouří?
Chceme v to doufat. Jinak nás opravdu nic dobrého nečeká.

Co vnímáte jako největší ekologický problém, na který byste chtěl poukázat?
Poslední zpráva OSN hovoří jasně: chceme-li odvrátit nemyslitelné katastrofické scénáře, musíme do 12 let provést velké změny směrem k radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů. Dále musíme zbrzdit rozvrat ekosystémů, který vede k masovému vymírání druhů. Je třeba rychle skončit s pálením fosilních paliv, s plýtváním zdroji, zásadně snížit spotřebu masa, omezit různá průmyslová odvětví, dopravu... Musíme se naučit šetřit. Začít může každý u sebe, ale především je nutné hledat systémová, politická řešení. Globální kapitalismus volného trhu ani fašismus korporací nenabízejí smysluplné odpovědi. Technologie nás nespasí. Přejme si raději smysluplnou změnu systému, než rozvrat klimatu. Není čím se utěšit: jde o nejvážnější hrozbu jak pro lidstvo, tak pro existenci života na Zemi.

Mluvíte o ekologii, a jmenujete se Chemické divadlo. Proč vlastně?
Mimo jiné i právě proto. Chemické divadlo není fyzickým divadlem. Přesto jsme divadlo reagující na to, co se děje kolem nás. Jsme experimentální: nemyslíme si, že by divadlo muselo jen vyprávět příběhy, životadárné je pro nás i to, co neumíme jasně popsat a čemu zdánlivě nerozumíme, obrazy, svět duše, sny. Nechceme jen zrcadlit realitu, ale chceme tvořit vlastní svět: být jinou chemií, než tou, která ovládá koncerny. To nás v následující sezoně povede i k hledání nových prostorů. Zatím ale zveme diváky na naše produkce do Venuše. Na náš nejnovější počin se můžou přijít podívat už 9. a 10. 2.

Simona Albrechtová, foto ©Michaela Škvrňáková
 




Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.

Array ( [1] => 3.235.11.178 [2] => 2021-03-07 03:52:04 )