(400 let)
Charismatický rebel a muž jasných zásad. Zastánce kalvinismu (protestantská možnost kritiky a svržení panovníka), odpůrce Habsburků a jediné možné oficiální státní víry. Po roce 1620 tvořilo vše výše uvedené nežádoucí třaskavou směs.
Jan Jiří byl původně předurčen k církevní dráze protestantského duchovního. Ve Štrasburku studoval kalvínskou akademii a jako představitel protestantů byl jmenován ve Štrasburku biskupem. Úřadu se kvůli sporům s katolíky vzdal. Od svých rodičů ale získává v roce 1607 krnovské panství a postupně se řadí mezi výrazné osobnosti nekatolické šlechty u nás. Díky jeho úsilí si slezská šlechta od roku 1609 vymohla na císaři poměrně rozsáhlou náboženskou svobodu. Katolické vidění světa mu holt nešlo pod vousy. Když v roce 1618 vypuklo stavovské povstání, účastnil se jej jako vůdce slezských sborů proti císaři. V lednu 1621 byl dán do klatby a zbaven svých zemí. Po hrůzné popravě českých pánů na Staroměstském náměstí v červnu 1621 se staví na Moravě do čela dvanáctitisícového odbojného vojska proti Habsburkům. Společně s Ladislavem Velenem ze Žerotína postupně ovládli Opavu, 25. července dobyli Nový Jičín a v průběhu září a října obsadili Skalici, Strážnici, Veselí, Uherský Brod a Holešov. Cíle však byly mnohem smělejší. S uherským spojencem Gáborem Bethlenem chtěli zaútočit na Vídeň, ale vše se zadrhlo. Nezdarem skončily pokusy u Prešpurku, Uherského Hradiště a definitivní ránu zasadil vojenským akcím Albrecht z Valdštejna v listopadu 1621 v bitvě o Olomouc. Morava byla Albrechtovými vojsky do ledna 1622 postupně „uklizena“, nové katolické pořádky pevně usazeny a postupně uváděny v život. Jedinými odbojníky zůstali ještě na nějaký čas Valaši, ale i těm došel dech. Jan Jiří Krnovský přichází o svůj majetek, prchá do Košic a umírá jako 46letý bezzemek roku 1624 v Levoči.
-liban-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
