Josef Stehlík (* 26. března 1915), nejmladší syn hajného Josefa Stehlíka, se narodil v Pikárci. Pět let obecné školy vychodil v Dolní Libochové, tři roky navštěvoval měšťanku ve Strážku a soustružníkem a elektromechanikem se vyučil v Tišnově.

Jako nezaměstnaný udělal zkoušky na letce v Brně. Prošel kurzem leteckých mechaniků v Brně, poddůstojnickou školu ukončil v Praze, 1. 2. 1937 byl povýšen na svobodníka a poté byl vyslán do Hradce Králové na výcvik letce stíhače. Už jako četař byl zařazen k 39. stíhací letce 3. leteckého pluku na Slovensku. Po vyhlášení Slovenského státu byl odvelen 16. 3. 1939 z Piešťan do Protektorátu a 19. 3. propuštěn z armády. Na druhý pokus přešel 5. 6. 1939 do Polska, kde byl výměnou za cestu do Francie nucen podepsat předběžný pětiletý závazek v cizinecké legii. Z Gdyně odplul 26. 7. a 1. 8. doplul do Calais. Do Afriky už se ale nedostal, protože 1. 9. napadl Hitler Polsko a začala druhá světová válka. Josef byl přijat k francouzskému letectvu. Létal na stíhačce Morane Saulnier 406 a s Dewoitine D.520 dosáhl 6. 6. 1940 posledního sestřelu v bitvě o Francii (celkem 4 sestřely a 4 ve spolupráci).
Po kapitulaci Francie přeletěl do severní Afriky, vlakem jel do Casablanky, odtud vyplul 19. 6. přes Gibraltar do britského Cardiffu, kde přistál 5. srpna. Již 5. 9. 1940 byl přidělen k 312. stíhací peruti v Duxfordu, která byla zakrátko přemístěna na letiště Speke u Liverpoolu. Během hotovosti 8. 10. s kpt. Gillamem a por. Vašátkem sestřelili Junkers Ju 88 A (od startu do přistání uplynulo 11 minut, což byl patrně nejrychlejší sestřel bitvy o Británii). Byl povýšen na podporučíka (7. 8. 1941), sestřelil stíhačku Me 109E a dvě poškodil. Po ukončení operačního turnusu byl 20. 10. 1941 vyslán na kurz Centrální letecké školy v Upavonu, který ukončil 13. 12 1941.
Poté byl odeslán do Kanady, kde ve Swift Current cvičil kadety, např. Otto Smika, Rudolfa Protivu a další. Poručíkem letectva se stal 7. 8. 1942 a v září dostal nové kadety – Františka Fantu, Miroslava Moravce, Karla Peřinu. Velitelem školy byl hodnocen jako nadprůměrný.
Lodí se vrátil do Liverpoolu a 10. 4. 1943 se hlásil v Churchstantonu u 312. perutě. Jako zástupce velitele letky byl 7. 8. povýšen na kapitána. V listopadu 1943 byl mezi vybranými stíhači pro vznikající jednotku v SSSR. Poslední let u 312. perutě absolvoval 14. 1. 1944. Z RAF byl propuštěn v Londýně 1. 2. 1944 s bilancí 240 operačních hodin, sestřelil dvě letadla jistě, dvě pravděpodobně a jedno poškodil. Od srpna 1940 do ledna 1944 nalétal 1 175 hodin. Čestným, leč formálním gestem byla 11. 2. 1944 jeho svatba v Lancasteru s Jacqueline, snoubenkou padlého ppor. Josefa Nývlta.
Do SSSR vyplul 21. 2. 1944 s dalšími 19 piloty a zpravodajským důstojníkem z Glasgowa přes Gibraltar do Port Saidu. Z Káhiry jeli vlakem do Damašku a autobusem na základnu RAF Habbáníja u Bagdádu. Vlakem, na náklaďáku a zase vlakem doputovali do Teheránu, v sovětské zóně. Odtud se vydali 2. 4. do Moskvy a dále vlakem do Ivanova, kde měli přeškolení na stíhačku Lavočkin 5-FN. Asi 15. 5. přeletělo 22 stíhaček do Kubinky, kde byli v červnu přezkoušeni komisí a jednotka byla nasazena do bojů jako 1. čs. stíhací pluk. V hodnosti nadporučíka byl Stehlík s dalšími 20. 7. přemístěn k frontě. Když vypuklo Slovenské národní povstání, přesunuli se 15. 9. 1944 na letiště Tri Duby u Zvolena pod velením štábního kapitána Františka Fajtla. Osm stíhačů vedených Stehlíkem napadlo 19. 9. 1944 piešťanské letiště a zničili či poškodili 30 letadel. Dopoledne 20. 9. Stehlík sestřelil Junkers JU 88. a 7. 10. s ppor. Kocfeldou sestřelili u Klačan Junkers JU 87 Stuka. Na Slovensku odlétal 26 hodin 20 minut a 25. 10. 1944 přeletěl v čele sedmi Lavočkinů a jednoho Me 109G přes frontu k Rudé armádě.
Přistál v Rumunsku, 1. 11. 1944 přeletěl do polského Převorsku a k 2. stíhacímu pluku do Przemyślu, kde byl jmenován zástupcem velitele. On a dalších sedm pilotů absolvovali kurz učitelů létání na stíhačkách Lavočkin 5-FN a La 7, který ukončili 19. 1. 1945. Do bojů již nezasáhli a do Kbel v pražských Letňanech přiletěli až 14. května.
Stehlíkovy rodiče i oba bratry věznilo gestapo, otec po propuštění zemřel. Josef byl 1. 7. povýšen na kapitána a v srpnu odvelen do prostějovského leteckého učiliště jako učitel létání. Na štábního kapitána byl povýšen 1. 1. 1946 a vedl kurzy pilotů ve Kbelích, Budějovicích, Hradci Králové a Pardubicích. Po únorovém komunistickém převratu 1948 byl 1. 6. poslán na dovolenou a v září 1948 propuštěn z armády. Kvůli provokaci StB byl mučen, vězněn a v dubnu 1949 degradován. Marně hledal práci, našel ji až v Brně a bydlel na svobodárně. V roce 1956 se podruhé oženil, ale v roce 1963 se už za prací do obce Lipová­‑lázně nepřestěhoval. Při oslavách 20. výročí SNP v září 1964 se totiž sovětský maršál Stěpan Akimovič Krasovskij sháněl po veliteli Fajtlovi, jehož letce velel. Panika, zděšení. Piloti nebyli zváni. Spěšný telegram. Žádný z pilotů se nedostavil v uniformě ani s řády. Téhož roku byl Stehlík částečně rehabilitován, vrátili mu hodnost majora letectva a počátkem roku 1966 se podruhé rozvedl a 17. září potřetí oženil. Po okupaci ČSSR 21. 8. 1968 se situace letců RAF zhoršila, Stehlík se přestěhoval do Slavičína (1971). Satisfakcí pro něj byl let v létě 1990 s dalšími veterány RAF do Velké Británie na oslavy 50. výročí bitvy o Británii. Téhož roku byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. V noci z 29. na 30. 5. 1991 stíhač Josef Stehlík zemřel a jeho ostatky byly uloženy v rodinné hrobce v Bratřejově. Nositel Řádu bílého lva I. třídy a bezpočtu nejvyšších vojenských válečných vyznamenání Francie, Velké Británie, Sovětského svazu, Československa a Slovenska měl na svém kontě i deset potvrzených sestřelů. Jako jediný čs. stíhač za druhé světové války dosáhl vzdušných vítězství ve Francii, Velké Británii i na východní frontě.
Luděk Sládek, foto © Ladislav Slámečka; Wikimedia Commons