(75 let)
Únos lidí je teroristický čin. Ale co když je unesete i s letadlem, abyste dosáhli svobody? To je potom co?
Dopoledne 24. března 1950 muselo být pro komunistický režim hořké. Během hodiny a půl unikla tři letadla DC-3 Dakota plná lidí a přistála v bavorském Erdingu. Byl to výsledek složité koordinace a více než dvouměsíčních příprav v přísném utajení. Režim už velmi dobře věděl, že piloti ČSA jsou často bývalí členové RAF, kteří mají zaječí úmysly. Tou dobou už mohli létat jenom na vnitrostátních linkách a nesměli s nimi létat rodinní příslušníci. Přesto se povedlo kontroly oklamat a postupně z Brna, Ostravy a Bratislavy na linkách do Prahy odletělo 85 lidí včetně opravdu unesených. Na Západě se nakonec rozhodlo zůstat 27 osob, které byly v nepřítomnosti odsouzeny k vysokým trestům. K uprchlíkům se ještě přidal kapitán Josef Klesnil z brněnského letu, který se do Československa tehdy sice vrátil, ale s rodinou úspěšně utekl pozemní cestou přes Šumavu o několik měsíců později. Většina pilotů pokračovala ve své profesi na Západě. Komunisté přijali mnohem tvrdší podmínky pro další lety včetně „doprovodu“ od Státní bezpečnosti. Celá dobrodružná akce byla již v roce 1950 správně ideologicky „vysvětlena“ v knize Únos do Erdingu a o dva roky později v českých kinech mohli diváci zhlédnout film Elmara Klose a Jána Kadára Únos, který se hemžil „zločinci a zrádci“. Přímí účastníci se mohli zpoza hranic jenom smát…
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
