Houslista, sokol a psycholog
„Jmenuji se Křivohlavý, což není přídavné jméno. Jménem jsem Jaro, za což vděčím úřadům. Původně jsem měl být Borek, ale na hejtmanství v Litoměřicích tatínkovi řekli, že to nejde, protože jméno není v kalendáři. Půjčil si tedy úřední kalendář a našel tam 21. března: jaro. Tak se bude jmenovat Jaro, řekl úředníkovi, to v kalendáři je.“
Jaro Křivohlavý se narodil 19. března 1925 v Třebenicích. Byl sice jedináček, ale vyrůstal v domě plném dětí. Tatínek Karel pocházel ze Svatého Jana pod Skalou a maminku Annu Preisovou si namluvil ve vsi nedaleko Třebenic. Otec měl rád umění, proto Jaro od mládí hrál na housle a hodně četl. Na základní školu chodil v Třebenicích, mimochodem do stejné školy i třídy, kam nastoupila o 80 let později i jeho vnučka. Pokračoval na gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích, kam dojížděl denně vlakem.
Mnichov a následné události vnímal z úhlu pohledu Třebenic. Chodil tu cvičit do Sokola. Tehdy tu žilo asi 30 % Němců, kteří měli vlastní společenský dům Germania s tělocvičnou, kde cvičili naopak mladí Němci. Přestože do té doby vládl v městečku takřka přátelský duch, Češi mluvili německy a naopak, něco se změnilo. Došlo k zabrání Sudet a německá armáda stála nad Třebenicemi. Když začal Jaro dojíždět na kole do gymnázia v Roudnici, musel objíždět zabraná území, což bylo denně okolo 60 km. Tak to trvalo celé dva roky. Přišla ale sobota 20. června 1942. Bylo po heydrichiádě, končil školní rok a jejich škola byla znenadání plná německých uniforem. Studenti museli nastoupit na dvůr. Celá septima, z Jarovy sexty 20 chlapců a z nedaleké průmyslovky celý druhý ročník (celkem 84 studentů), musela nastoupit na nákladní auta, která je ještě téhož dne odvezla do Malé pevnosti v Terezíně. Nikdo netušil proč.
Tady stáli čelem ke zdi do večera, potom je zavřeli na samotky a druhého dne od rána stáli zas, dokud neprošli příjmem a nebyli umístěni na hromadné cely. Jaro skončil nejprve v cele č. 6 a později v cele č. 26. Vzpomíná, jak s nimi vyšetřovatelé u výslechů hráli nepěkné hry. „Podívejte se z okna. Ti, co stojí vpravo od té pumpy, ti se přiznali a dnes je pustíme. Nalevo stojí ti, co se nepřiznali, a ty ještě dnes zastřelíme.“ Zpočátku chodil na pomocné práce do zahrad v pevnosti, později byl zařazován do pracovních skupin, které chodily pěšky do Litoměřic a odkud je vozili na nádraží v Ústí nad Labem. Celý den tu podbíjeli pražce a večer je čekala cesta pěšky zpět z Litoměřic do Terezína. Několikrát byli na práci v továrně Glanzstoff werke v Lovosicích, kde s kamarády Tůmou a Berdfeldem vyklízeli výkaly z celé fabriky. Po pás v jámě tu ručně vybírali vše, co z továrny přiteklo. Úsměvné je, že se později stali všichni tři univerzitními profesory.
Ještě hlubším zážitkem bylo, když jednou Jara poslal strážný zpět k výkalové jámě pro zapomenutý chlebník. Tehdy ho jen drátěný plot dělil od svobody, ale znal rizika případného útěku, proto se vrátil s chlebníkem zpět. Po čtvrt roce začaly z Terezína odjíždět asi desetičlenné skupiny roudnických studentů, tu do Buchenwaldu, tu do Osvětimi, ale i jinam. Jaro se vydal na svou cestu 30. září 1942, ale „jen“ na kladenské gestapo. Odtud byl téhož dne odvezen na důl Anna Laura ve Velkém Strašecí a později na důl v Kladně Dubí (dnes Prago). Prvního května 1945 ještě fáral na šachtě, ale hned po šichtě nasedl na kolo a vydal se do Třebenic, kde ale bylo ještě vše při starém. Jen německé jednotky proudily městem směrem na Žatec. Ale už za tři dny to „ruplo“ i v Třebenicích. Jaro se ještě jednou vrátil do Terezína, ne už jako vězeň, ale jako dobrovolník zdravotnické pomoci. O prázdninách dokončil studia gymnázia v Roudnici, složil maturitu a na podzim nastoupil na Filozofi ckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1948 absolvoval zkoušky Cambridge Profi ciency Exam, o rok později ukončil studia učitelství na gymnáziích. V roce 1950 získal doktorát fi lozofi e a nastoupil v Československém ústavu práce, kde byl až do roku 1967. Mezitím se stačil ještě oženit s Martou Novotnou z Bohumilic. V roce 1966 se stal kandidátem věd, o rok později byl propuštěn ze zaměstnání z politických důvodů. Nastoupil tedy do Institutu pro další vzdělávání lékařů. Přednášel na FF UK, stal se členem Synodní rady Českobratrské církve evangelické a složil docenturu (1976). Působil na univerzitách v Lipsku, Innsbrucku, přednášel ve Švédsku, Norsku, Německu, Polsku, Rusku, Maďarsku, Itálii, Venezuele, Jižní Koreji nebo v Evangelikálním teologickém semináři v Praze. Vedl sekci psychologie zdraví a kvality života Československé psychologické společnosti, ukončil profesorskou habilitaci a stal se členem American Association of Christian Counselors. Byl členem předsednictva ADRA a od roku 2002 dodnes přednáší na Fakultě sociálních věd FF UK v Brně. Ovládá několik světových jazyků a je autorem mnoha odborných knih. Má tři děti, Jaromíra (1953), Martu (1956) a Pavla (1968), za vlastní přijal sirotky Alici a Pavla (1969) a k dnešnímu dni má také osm vnoučat a deset pravnoučat.
Pro Památník Terezín Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
