(225 let)
Zakladatel českého dějepisectví, spisovatel, historik, politik a „Otec národa“ František Palacký byl synem luteránského kazatele a učitele Jiřího Palackého a jeho ženy Anny, rozené Křižanové. Narodil se 14. června 1798 v Hodslavicích na východě Moravy.
Výrazný talent a intelektuální kvality předurčily Palackého životní dráhu. Jeho otec si přál ze syna mít učitele a kněze, František však po studiích latinské školy a evangelického lycea dále nepokračoval. Stal se vychovatelem v uherských šlechtických rodinách, a tím mu byl umožněn vstup do vyšších společenských kruhů, kde získal další kulturní rozhled a vzdělání. Sebevzdělával se ve filozofii a estetice. Během života ovládl jedenáct cizích jazyků včetně staroslověnštiny. Kolem roku 1819 se rozhodl věnovat studiu českých dějin. Do práce historiografa jej zasvětil Josef Jungmann, který se stal jeho celoživotním přítelem. Jako historik začínal na tvorbě šlechtických rodokmenů a byl zaměstnán jako rodinný archivář rodu Šternberků. Získal cenné zkušenosti, které pak využil pro tvorbu svého vrcholného díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Revolučního roku 1848 vstoupil do politiky a zaujal pozici politického vůdce českého národního hnutí. Ale už o čtyři roky později (1852) odešel do ústraní a věnoval se práci na svém historickém díle. František Palacký byl ženat s Terezií Měchurovou, se kterou měl dvě děti, syna Jana a dceru Marii. Zemřel 26. 5. 1876, pohřeb se stal celonárodní tryznou a pochován byl na hřbitově v Lobkovicích. Večer před pohřbem vyňal Dr. Václav Steffal mozek Palackého, který byl uchován v Národním muzeu a v roce 2015 převezen do Památníku v Palackého ulici v Praze 2.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
