Donedávna nám stačilo vědět, kolik co váží. Ale nebyli bychom to my lidé, abychom si vše nezkomplikovali. Potom co jsme vypustili na oběžnou dráhu pejska Lajku, nastal problém v rozlišování mezi váhou závislou na gravitaci a váhou na ní nezávislou. Vedle zkratky kg pro váhu nám tak přibyla jednotka pro silové působení – „N“ neboli newton.
První rovnoramenné váhy najdeme již ve třetím tisíciletí před Kristem v Babylonu, starém Egyptě nebo Číně. Neměly ukazatel rovnováhy, jazýček nahrazovala vodorovná poloha ramen, které se docilovalo vyvažováním různými závažími. V Římě už ale existovaly váhy na jediném rameni opatřené stupnicí, po které se pohybovalo závažím (přezmen). Pokrok v konstrukci vah nastal až roku 1669, kdy Gilles Personne de Roberval sestrojil dvoumiskové rovnoběžníkové balanční váhy pákové, které se stále ještě vyvažovaly, ale již měly jazýčky a byly poměrně přesné. Důležitým zlomem byla konstrukce vah desetinných (decimálky), které roku 1820 sestrojil váhař Quitenz. Byly zpřevodovány v poměru 1:10 a k vyvažování stačila závaží 10x menší. V polovině 19. století byl oživen princip římských přezmenů a do módy přišly běhounové váhy „stacionární“ stolní (kuchyňské) či osobní (u lékaře), kde se hmotnost nastavovala posuvem závaží po dvou stupnicích (jemné a hrubé). Poslední váhy na principu pák pracovaly tak, že stačilo břemeno položit na misku a váhy samy po vychýlení sklonného vahadla ukázaly na stupnici hmotnost (obchodní váhy). Pákové váhy nahradily váhy pružinové, známé jako kuchyňské nebo nášlapné osobní. Všudypřítomná elektronika přinesla elektromechanický snímač tíhy (znám od roku 1908 v USA). Dnes se jako snímače používají polovodiče, údaj je zobrazován na displeji a váhy jsou schopny vážit s přesností 1 mikrogramu.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
