Kapitán plachetnice by si takovým rozkazem před více než 190 lety autoritu u svých mužů jistě nezískal. Spíše by si koledoval o psychiatrické vyšetření. Díky Josefu Resslovi a jeho vynálezu lodního šroubu však přichází přelom v lodní dopravě. Bezvětří přestává být postrachem a kolesový pohon lodí mizí v technickém propadlišti dějin.
Přestože pocházel ze suchozemské Chrudimi a byl ze tří čtvrtin Čech, považují ho „za svého“ také Rakušané nebo Slovinci. V monarchii se totiž o budoucích hranicích národních států zatím moc nevědělo. Ressel působil jako lesník ve Slovinsku, v Chorvatsku a také v italském Terstu. Právě tady v letech 1821–1826 cestou pokusů a omylů přichází na optimální tvar šroubu a hlavně na jeho revoluční umístění na zádi mezi trupem a kormidlem lodi. Pokus s ručním pohonem 6 tun vážící lodě je úspěšný a o rok později (1827) obdržel dokonce patent. Získal „sponzora“ a podnikl zpočátku velmi úspěšnou zkoušku (1829) s velkým parníkem Civetta (21 metrů, nosnost 33 tun). Bohužel vlivem technické závady na parním potrubí další pokusy ukončil policejní zákaz. A jak to tak u podobných převratných vynálezů bývá, rázem se vyrojilo plno dalších „autorů“. Ressel se oficiálního uznání za svého života nedočkal. V roce 1857 umírá na malárii a až o devět let později mu vynález oficiálně přiznává Národní akademie věd ve Washingtonu. Na jeho počest bylo postaveno mnoho pomníků, byly podle něj pojmenovány ulice, a v padesátých letech se dokonce jeho portrét objevuje na rakouské bankovce v hodnotě 500 šilinků a na poštovní známce Československa a Slovinska.
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
