(615 let)
„Je to flamendr, slaboch a lhář!“, „Je to neodpovědný vladař, který se obklopuje kumpány z nižší šlechty!“, „Má na svědomí politickou vraždu Jana z Pomuku!“, „To by se se za jeho otce stát nemohlo!“…
Tak nějak mohly z Čech znít nálady a názory na vládnutí Václava IV. Částečně oprávněně, částečně byl ale pod neustálým tlakem nepříznivých vnějších i vnitřních okolností (morová epidemie, papežské schizma, konflikty s nevlastním bratrem Zikmundem atd.), které by asi obtížně řešil i jeho slavný otec Karel IV. Každopádně vraždou generálního vikáře Jana z Pomuku (1393) si na mezinárodní scéně „zavařil“ natolik, že to byl kromě laxního řešení říšských problémů oficiální důvod k jeho sesazení z římského trůnu v srpnu 1400.
Oslabení krále využila i česká šlechta, která léta králi vyčítala obsazování dvorských úřadů, jeho „nezdravé“ kontakty s nižší šlechtou, jeho zálibu v alkoholu a útěky před vládnutím do lesů na lov… Donutila ho hned příští rok, v září 1401, k dalšímu kapitulačnímu kroku v podobě předání vlády v Čechách předním členům panské jednoty (tzv. „radě čtyř“) ve složení arcibiskup Olbram za Škvorce, Jindřich III. z Rožmberka, Ota z Bergova a Jan Krušina z Lichtenberka. V letech 1402–1403 byl bratrem Zikmundem uvězněn a v dalších letech i po útěku přistupoval postupně na další a další požadavky české šlechty.
-babok-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
