(530 let)
Je zřejmé, že ta slušnější část společnosti se s osobami z titulku potýká, co svět světem stojí, a najdou se i tací, co tak vidí některé politiky. Podstata stejná, jen metody se mění. Limonádový Joe v tom měl jasno: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“
Situace z pohledu obecného bezpečí koncem 15. století nebyla asi růžová. Veleslavín uvádí, že se kvůli kriminalitě sešel „sněm obecní knížat, pánův, rytířstva a měst českých na hradě pražském o mordeřích, loupěžnících a zlodějích po silnicích, aby vyzdvihováni a skutečně trestáni byli i ti, kteříž by je přechovávali“. Tím „vyzdvihováním“ určitě nemysleli dnešní význam chvály…, spíš jen tak s oprátkou kolem krku nad zem trochu popozdvihnout… A kde se ti lumpové nejvíc vyskytovali? Převažuje představa, že snad jen v lese sídlí ta nejukrutnější banda včetně známého Lotranda. Historické prameny ale celkem věrohodně uvádějí, že se jedná o klišé. Popravčí knihy a další dokumenty z několika měst dokládají, že loupení, krádeže a přepadání se z větší části odehrávaly právě ve městech nebo v obydlených místech. Nejlépe v tlačenici nebo beze svědků, aby riziko odhalení a poznání zloděje bylo malé. Objevovaly se i případy najatých loupežných band, ale tam za nitky tahali mocní v pozadí, aby si ruce neušpinili. Důvodem toho všeho asi je, že u přepadení na cestě nebo v lese oběť přišla s pachatelem do přímého kontaktu, čímž se zvyšovala míra užitého násilí i prožitého strachu.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
