(290 let)
Do rodiny soukeníka v Rychnově nad Kněžnou se 11. listopadu 1734 narodil syn František Martin. Časem se z něho vyklubal osvícenec, vlastenec, buditel, spisovatel, historik, filolog a pedagog.
Po ukončení studia na rychnovském piaristickém nižším gymnáziu pokračoval od roku 1750 na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové. Vyšší gymnaziální studium absolvoval v Praze 1754. Studia teologie a práva na univerzitě přerušil a kolem roku 1760 se stal učitelem. Později byl hofmistrem v rodině hraběte Šternberka a od roku 1769 učitelem v rodině hraběte Františka Antonína Nostice. Opakovaně odmítal přijmout místo profesora češtiny na univerzitách ve Vídni a Erfurtu. Místo toho s Josefem Dobrovským katalogizoval knihovnu u Nosticů a jako archivář uspořádal nostický archiv od roku 1620. Mezi lety 1771–1772 se podílel na vydávání týdeníku Pražské učené zvěsti. V období let 1774–1775 připravoval první latinské vydání Balbínovy Obrany. Od roku 1777 následovaly Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic, a edice Spisovatelé dějin českých. V letech 1774–1782 vznikly jeho Stručné dějiny Čechů od nejstarších dob do doby dnešní, monografie Císař Karel IV., král český, a Životopis římského a českého krále Václava. V lednu 1793 byl František Martin Pelcl jmenován prvním profesorem českého jazyka na Pražské univerzitě. Tady sestavil text Nový způsob výkladu druhů českého skloňování (1793). Jeho nejvýznamnějším dílem je ale Nová kronika česká (1791–1800). F. M. Pelcl zemřel 24. 2. 1801 a byl pochován na Malostranském hřbitově v Praze. Jeho jméno nese divadlo v jeho rodném městě.
M. Foltýn, foto © Wikimedia Commons; www.ebay.com
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
