Podstata bubnu je zřejmě stejně stará jako homo sapiens. Lidé ho už od pradávna využívali k vyjádření svých nálad či při pohřebních ceremoniálech. Kdy se však stal buben hudebním nástrojem?
Buben, jinak také blanofon, je blanozvučný nástroj, na který se hraje údery například paličkami na napnutou blánu, kde tón vzniká jejím rozechvěním. Patří mezi bicí nástroje, které většinou vyjadřují a udržují rytmus, případně vytvářejí zajímavé zvukové efekty. Skládá se z těla nebo vyhloubené části a blány, kusu zvířecí kůže nebo syntetického materiálu, který je přetažený přes pevnou část, a kolíků k ladění bubnu.
Starověké bubny byly nalezeny téměř ve všech částech světa. Ty nejstarší byly zřejmě zhotoveny z vyhloubených kmenů stromů přetažených zvířecí kůží. Snad nejstarší nalezený buben pochází z Moravy, z doby asi 6000 let př. n. l. V egyptských hrobech se našly malé válcové bubínky z doby 4000 let př. n. l., které se používaly při pohřebních ceremoniálech. V Africe, kde je hudba jednoduchou interpretací každodenního života, byly bubny používány také k přenosu zpráv – různý způsob bubnování umožňoval jejich šíření ve velkém množství. Bubny se používají také při náboženských slavnostech a bohužel existovaly a existují i vojenské či válečné bubny.
Po staletí se bubny používají ve vážné hudbě. Dnešní bubny se ale daleko více než v klasické hudbě uplatňují v hudbě moderní, to je ale už zcela jiná píseň.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
