Jan Lucemburský (10. srpna 1296 – 26. srpna 1346, Kresčak), později s přízviskem Slepý, byl v křesťanském světě znám jako Johann von Böhmen. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že stál ve stínu svého slavného syna Karla, ale pokud si uvědomíme, že to z nevýznamného rodu loupeživých rytířů dotáhl až na hraběte lucemburského, desátého krále českého, markraběte moravského a titulárního krále polského, musel být i zdatným diplomatem.
lgsŠkoda jen, že aktivity krále Jana směřovaly spíše do zahraničí, kde byl mnohem úspěšnějším politikem než doma. Aby ne, byl pečený vařený u papeže i francouzských králů, kde dobré vztahy navíc utužoval výhodnými sňatky. Co je nám ale platné, že se činil v severní Itálii, kde získal od císaře říšskou zástavou (1331) města Bergamo, Bobbio, Brescia, Cremona, Milán, Novara, Pavia a dědičně Luccu? Nic, ale Silvio by dnes určitě koukal.
Přesto získal také něco pro své české království, nebuďme neskromní. Letos je tomu nachlup 690 let (1322), co dostal od Ludvíka Bavora za pomoc v bitvě proti Fridrichu Sličnému, římskému králi a druhorozenému synovi Albrechta I., jako trvalou zástavu Chebsko. V letech 1319–1329 pak připojil k českému království Horní Lužici a roku 1335 Vratislav se značnou částí Slezska.
Letos si také připomínáme 675 let ode dne, kdy se roku 1337, již na jedno oko osleplý, vydal na pomoc králi Filipu VI. v boji proti Angličanům. Bylo to na samém počátku stoleté války mezi Anglií a Francií (1337–1453), v níž šlo o Flandry a jihozápadní Francii. Jan se konce války sice nedožil, padl u Kresčaku, ale budiž mu útěchou, že Francie vyhrála. To je ale už jiná pohádka, o Janě z Arku.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
