Kdo by to dokázal?
Psal se 21. červen 1895 a v Praze na Smíchově, v rodině majitele tiskárny, se narodil později známý český kazatel, spisovatel, publicista, pacifi sta a sociální pracovník Přemysl Pitter. Izraelský Jad Vašem jej za jeho celoživotní postoje v roce 1964 prohlásil Spravedlivým mezi národy.
Své dětství prožil na Smíchově, absolvoval tiskařskou školu v Lipsku a v září 1912 po otcově smrti převzal fi rmu. V roce 1914 vstoupil osmnáctiletý Pitter jako dobrovolník do rakousko- -uherské armády, ale válečné hrůzy na frontách jím hluboce otřásly. Dvakrát dezertoval, dvakrát byl odsouzen k smrti a dvakrát šťastnou náhodou unikl trestu. Vrátil se jako přesvědčený a aktivní pacifi sta. Svůj zájem a péči věnoval nyní hlavně mládeži. V roce 1933 založil na Žižkově tzv. „Milíčův dům“, v němž zřídil ubytovnu pro opuštěné a potřebné české děti. Pitterovi v jeho úsilí pomáhali mimo jiné F. Krch, A. Pohorská, manželé Rottovi, J. Šimsa nebo Švýcarka Olga Fierzová, která se později stala věrnou spolupracovnicí i doživotní Pitterovou družkou. Postupem času nalézaly v Milíčově domě azyl také děti německých protifašistických exulantů. Po okupaci země se Pitter staral i o židovské děti, jejichž rodiče odvlekli nacisté do koncentračních táborů. Kvůli této činnosti gestapo hrozilo Pitterovi zatčením, jemuž ale naštěstí unikl. V roce 1944 založil s Krchem ilegální Výbor křesťanské pomoci židovským dětem, které za války ztratily své rodiče. První hluboký otřes zažil Přemysl Pitter již v prvních květnových dnech roku 1945 v Praze, kdy byl svědkem sadistických násilností páchaných davem na německém obyvatelstvu. Ve svých poznámkách napsal: „Nikdy nebyl náš národ tak nesvobodný jako dnes, tak zotročený pomstychtivostí, ovládnutý temnými pudy a bezohledností. Je snad hodno národa Husova a Masarykova, aby své nepřátele upaloval zaživa a trýznil jejich ženy a děti?“ Další krutá zkušenost čekala Pittera v Terezíně. Bývalou gestapáckou věznici v Malé pevnosti přeměnily totiž československé úřady na internační tábor pro Němce a soustředily sem i množství německých dětí. Jakmile se Pitter dozvěděl o tomto táboře, vydal se ihned do Terezína. Ke svému zděšení zjistil, do jakých hrůzných poměrů byli tito pováleční vězňové – včetně dětí – uvrženi. Pitter se rozhodl pomoci alespoň těm dětem, které měly šanci, že přežijí. Již 22. května převezl z terezínské pevnosti dvaadvacet dětí do zámku v Olešovicích, kde zřídil první ubytovnu. Další desítky a stovky převážel pak do zámků v Kamenici, Štiříně, Lojkovicích a Ládví, ale tentokrát už nikoli jen děti německé, nýbrž i židovské sirotky, jejichž rodiče zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Ve společném soužití pomáhal Přemysl Pitter u svých svěřenců humanitními ideály a láskou překonávat rozdílnost osudů, vžité předsudky i vzájemnou nevraživost. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Milíčův dům znárodněn a Pitterovi hrozily nucené práce v uranových dolech. Spolu s Olgou se mu však podařilo uprchnout do západního Německa, kde oba pokračovali ve své činnosti až do roku 1962. Poté se přestěhovali do švýcarského Aff oltern am Albis, založili několik podpůrných krajanských spolků a fondů a od roku 1962 vydávali časopis Hovory s pisateli. Pitterovy zásluhy ocenili zejména v Jeruzalémě, kde zvěčnili jeho jméno na Hoře Paměti. V roce 1973 získal Pitter Záslužný kříž I. třídy Spolkové republiky Německo, u příležitosti 80. narozenin čestný doktorát teologie curyšské univerzity a v roce 1991 obdržel in memoriam Řád T. G. Masaryka od Václava Havla. Přemysl Pitter zemřel v Curychu 15. února 1976. Na jeho přání se nekonal žádný obřad, jen jeho popel byl rozptýlen na místním hřbitově.
Pro památník Terezín Luděk Sládek a Toman Brod Foto z knihy Pavla Kosatíka „Sám proti zlu“, Paseka 2009
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
