V červenci si připomínáme 95 let od slavné, ale takřka zapomenuté bitvy u Zborova (Kerenská ofenzíva 2. července 1917), která postavila Čechy proti Čechům a přinesla první významnější vstup československých legií do bojů na východní frontě. Úspěch legionářů byl nepřehlédnutelný, ruská vláda proto napříště bez omezení souhlasila s formováním dalších jednotek z řad českých a slovenských zajatců.
Slabě vyzbrojená československá střelecká brigáda o síle 3500 mužů se skládala z 1. střeleckého pluku „Svatého Václava“ (později „Mistra Jana Husa“), 2. střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“ a 3. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“. Proti nim stála dobře vyzbrojená část 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a rakouské pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75 (jindřichohradecký) z 19. pěší divize o síle asi 5500 mužů. Legionáři tu přesto dosáhli slavného vítězství, kdy zdolali čtyři linie pozic rakousko-uherské armády do hloubky 5 km a získali mnoho zajatců i vojenské techniky. Ale už před vlastní bitvou byli dělostřeleckou přípravou těžce zraněni dva naši pozdější významní generálové, Jan Syrový (přišel o oko) a Otakar Husák. Ztráty československé střelecké brigády čítaly 185 padlých, na zranění později zemřelo dalších asi 700 vojáků. Krvavý byl zvláště boj o Mogilu, návrší držené maďarským plukem, kde padla většina českých a slovenských legionářů. Zajímavostí je, že v bitvě u Zborova proti sobě patrně bojovali dva budoucí českoslovenští prezidenti – Klement Gottwald na straně mocnářství a Ludvík Svoboda za legionáře, zatímco T. G. Masaryk sledoval bitvu z Petrohradu prostřednictvím telegramů a válečných vývěsek. Vrchní velitel ruských vojsk ocenil naše legionáře před T. G. Masarykem po mužicku – úklonou až po pás.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
