Rekonstrukce zámku v Čechách pod Kosířem, zahájená současným vlastníkem areálu Olomouckým krajem v říjnu 2011, byla podnětem pro vyklizení historického mobiliáře, který se v interiéru této významné kulturní památky z první poloviny 19. století, rodového sídla Silva-Tarouců, nacházel. „Z původního vybavení se na místě sice nedochovalo mnoho – od 50. let 20. století až do roku 2006 využívala upravené zámecké prostory zvláštní internátní škola a část jižního křídla zaujímala Pamětní síň Josefa Mánesa – avšak i to málo, co bylo převezeno do našich depozitářů, přineslo překvapivé zjištění. Díky uzavřenosti a omezené přístupnosti interiéru zámku v průběhu druhé poloviny 20. století zůstával v prostoru domácí kaple skryt a doposud nepovšimnut skutečný umělecký klenot. V oltářním obraze, jímž je olej na plátně o rozměrech 184 x 107 cm, bylo totiž rozpoznáno dosud neznámé dílo jednoho z nejpřednějších malířů českého baroka Petra Brandla (1668–1735),“ uvedl Břetislav Holásek, ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci, které je od roku 2008 správcem zámeckého areálu.
„Barevná skladba, práce se světlem, motivy jednotlivých figur, stejně jako působivý rukopis nedávají pochyb, že jde o vlastnoruční Brandlovu práci. Typologie tváří přejatá z benátského malířství konce 17. a začátku 18. století potvrzují umělcovo dokonalé ovládnutí této manýry tak, jak ji známe z jeho dalších děl,“ řekl historik umění Tomáš Valeš z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, jenž obraz autorsky určil. „Na plátně je zachycen ikonograficky pozoruhodný motiv Zvěstování sv. Anně, který bývá většinou součástí širších mariánských cyklů. V Brandlově díle je dosud známý obraz sv. Jáchyma a Anny z roku 1716 s obdobným námětem nacházející se dnes v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Nově objevené plátno se však od něj v několika důležitých bodech zásadně odlišuje. Je koncipováno především jako figurální kompozice s potlačením architektonické složky, která je podstatná u obrazu v kostele Panny Marie Vítězné. Dominantní úlohu má tak klečící sv. Anna doplněná postavami sv. Jáchyma a také sv. Zachariáše a Alžběty. Záhadou zůstává původ díla, nicméně se v otázce provenience nabízí možnost spojit ho s dnes ztraceným obrazem sv. Rodiny, respektive sv. Anny, který zdobil epištolní stranu kostela Panny Marie Na Louži v Praze na Starém Městě, odkud byl nejspíše prodán před zbořením chrámu v roce 1791. Znalec Brandlova díla, historik umění Jaromír Neumann (1924–2001) datoval toto nezvěstné plátno do let 1712 až 1718, přičemž časnější dataci je možné vztáhnout na nově objevený obraz, který by tak předcházel známějšímu plátnu z kostela Panny Marie Vítězné,“ doplnil Valeš.
Další osudy díla, jež jistě nemalou měrou přispěje k obohacení dosavadního poznání Brandlovy tvorby, zůstávají zatím nejasné. Přesto byla vyslovena domněnka, která jej uvádí do kontextu s významnou osobností pražské osvícenské společnosti pozdního 18. století. „Obraz může pocházet ze soukromé kolekce Františka Josefa Sternberga (1763–1830), dědečka majitele zámku v Čechách pod Kosířem, hraběte Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872). František Josef Sternberg byl jedním ze zakladatelů Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, předchůdkyně dnešní Národní galerie, který na 300 obrazů ze své soukromé sbírky zapůjčil právě této instituci, a podílel se i na vzniku Vlasteneckého muzea v Čechách, dnešního Národního muzea. Jeho vnuk hrabě August Alexandr Silva-Tarouca v 50. letech 19. století inicioval v Čechách pod Kosířem dostavbu východního křídla zámku s pozdější kaplí. V této souvislosti si získání Brandlova obrazu, zatím hypoteticky, spojujeme s osobou Josefa Mánesa,“ podotkla kurátorka sbírky obrazů Vlastivědného muzea v Olomouci Markéta Doláková.
Na život i tvorbu Josefa Mánesa (1820–1871) měly kontakty s rodinou Silva-Tarouců a pobyty na jejich sídle v Čechách pod Kosířem, doložené od konce 40. let 19. století do roku 1870, velký vliv. Ze známých prací právě zde vznikly Líbánky na Hané (1849) nebo cyklus akvarelů Život na panském sídle (1856). Kromě portrétování členů rodiny podával Mánes doporučení ke koupi uměleckých děl a podílel se na finální podobě některých nově budovaných objektů v přilehlém parku či úpravě samotného interiéru zámku. „Jisté indicie naznačují, že se Josef Mánes v první polovině 50. let 19. století účastnil výběru obrazů z dědictví po Františku Sternbergovi, tou dobou zapůjčených pražské obrazárně. Mezi vytipovanými díly, která byla poté odvezena do Čech pod Kosířem, mělo se jednat o více jak 70 obrazů, se objevovala jména známých barokních mistrů. Některé z těchto obrazů pak s velkou pravděpodobností ozdobily zámecké interiéry,“ dodala Doláková.
Barokní skvost, který po dlouhá desetiletí zůstával skryt zrakům veřejnosti, hodlá Vlastivědné muzeum v Olomouci představit na výstavě, kterou připravuje na jarní měsíce roku 2014, poté bude dílo navráceno zpět na zámek v Čechách pod Kosířem.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
