Čarodějnictví (čarodějství) je nadpřirozeným působením méně intelektuální a spíše intuitivní magie. Zná ho většina kultur a je spojováno spíše s ženami praktikujícími záškodnou a milostnou magii, kletby, uhranutí či věštění. Ale ještě v raném středověku bylo považováno spíše za pověru.
Vše se změnilo poté, co bylo definováno čarodějnictví jako kacířství – zločinný stav, vyžadující světské potrestání. Svou měrou přispěli dominikáni Kramer a Sprenger (1486), kteří vydali knihu Malleus malefi - carum (Kladivo na čarodějnice). Přestože tuto knihu ofi ciálně katolická církev nikdy neuznala a dokonce ji roku 1490 inkvizice odsoudila, výraznou měrou přispěla k honu na čarodějnice (1484–1728), který si vyžádal na 370 tisíc obětí.
Magická Filipojakubská noc
Podivné věci se dějí v noci z 30. dubna na 1. května, zvané Filipojakubská nebo Valpuržina. Saská bohyně Valpurga údajně držela nad čarodějnicemi ochrannou ruku. V německých lidových pověstech byla naopak ochránkyní před kouzly čarodějnic.
Venkovští lidé se čarodějnic báli. Za nejjistější likvidaci proto považovali jejich symbolické spálení. Proto na většině kopců Evropy hoří o Filipojakubské noci ohně. Pomůcek proti čarodějnicím ale bylo více. Nad vrata se dávaly ochranné byliny, černobýl nebo ratolest lípy. Domy se kropily svěcenou vodou, svěcenou křídou se na ně malovaly tajuplné nápisy.
Jako čarodějnice bývaly označovány lidové léčitelky, babky-kořenářky, mastičkářky, věštkyně. Kvůli svým schopnostem se dostávaly do konfliktu s inkvizicí vyhledávající a soudící kacíře.
Jak již bylo řešeno, hon na čarodějnice začal v pozdním středověku. Učení o čarodějnictví vzniklo ve Francii, kde proběhly první procesy. Odtud se šířilo do Německa a Švýcarska. Podle pověstí se i na našem území našla sletiště čarodějnic. Šlo o místa s temnou minulostí, například popraviště. Nejznámějším z nich jsou Beskydy a zdejší Petrovy kameny v Hrubém Jeseníku. Čarodějnické procesy proběhly u nás na Šumpersku a Jesenicku a stály život několik set lidí. Procesy ve Velkých Losinách z let 1678–92 proslavil román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenný film Otakara Vávry.
Svatoroh a temné síly
Nedaleko Vyššího Brodu uctívali staří Slované boha Svatoroha. Proč si zvolili vysokého hodnostáře slovanské mytologie stojícího u nás ve stínu Peruna či Vesny, není však jasné. Za vším bude nejspíš vysoký výskyt temných sil v oblasti, a tudíž i nutnost vysokého stupně ochrany.
Za úplňku, mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, pálili naši předkové na skalnatých pošumavských návrších ohně na ochranu před démony a zlými duchy. Taková ochrana držela sice tyto síly v uctivé vzdálenosti, ale pořád šlo o určitou formu soužití. Až s příchodem křesťanství se cisterciáci rozhodli vliv v Povltaví přiklonit na stranu lidí a založili tu Vyšebrodský klášter, což se temným silám moc nelíbilo. Rozhodly se proto během jediné noci postavit na Vltavě hráz a mohutnou vlnou po jejím protržení klášter smést z povrchu zemského. Výsledkem ale nebyla zamýšlená zkáza dnešní kulturní památky. Stalo se, že balvany, které házely dolů k přehrazení řeky (přičítáno čertům), vytvořily nám známou a jedinečnou scenérii kamenného moře, národní přírodní rezervaci Čertova stěna a Čertovy proudy. Vliv tu měly temné sily až do stavby Schwarzenberského plavebního kanálu v letech 1789–1822, do kdy bránily splavnosti řeky. Díky lipenské přehradě dnes už ale můžeme čas od času proplout touto magickou krajinou plnou tajemství.
-lgs, bst a ler-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
