Přemysl Otakar I. (asi 1155, 1167? – 1230), nejstarší syn druhé manželky krále Vladislava II. Judity Durynské, neměl na růžích ustláno. Opakovaně pobýval ve vyhnanství, kde se stačil alespoň výhodně oženit s Adlétou Míšeňskou. Nějaký čas zastupoval svého staršího vládnoucího bratra Bedřicha na Olomoucku jako markrabě a opakovaně usedal na uvolněný knížecí stolec.
Leč jeho spory s pražským biskupem, ale i s Jindřichem Břetislavem nebo s císařem Jindřichem VI. ho opět poslaly do vyhnanství. Nakonec, před 815 lety, byl 15. srpna 1198 konečně korunován Filipem Švábským na českého krále. Obratnou politikou se mu nakonec podařilo také získat potvrzení dědičného královského titulu od papeže Inocence III. (1204). Jak už to ale u našich mocipánů bývá zvykem (dodnes), nezapomněl si zkomplikovat situaci tím, že se rozešel s první manželkou Adlétou a nahradil ji Konstancií. Jeho snahy se ale přece jen naplnily. Získal Zlatou bulu sicilskou (26. září 1212), kterou pro něho vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. Sicilský jako dík za Přemkovu podporu v bojích o nárok Fridricha na královskou korunu říšskou. Holt už tenkrát to fungovalo „něco za něco“.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
