Většinu z nás napadne něco, čehož základem je mléko, pudink, cukr a notná dávka mrazu. Koho by ale napadlo, že tomu bude letos v srpnu 145 let, co se narodil Jan Welzl, známý jako Jan „Eskymo“ Welzl (15. 8. 1868 Zábřeh – 18. 9. 1948 Dawson City, Kanada).
Jeho příběh začal psát Rudolf Těsnohlídek, pokračoval Pavel Eisner, ale také jej nedokončil, až Bedřich Golombek a Edvard Valenta knihu „Třicet let na zlatém severu“ dopsali. Měla nebývalý úspěch. V povědomí světa zaujala místo po boku takových českých klasiků, jako byli Hašek či Hrabal. Američané knihu v roce 1932 dokonce ověnčili cenou a ocenili 10 tisíci dolary. „Eskymo“ ale nedostal ani cent. Byl to spíše nepohledný klouček, často čelící posměchu dětí, chudý tovaryš cestující Evropou, krakovský (ne)voják či námořník, nuzák. Ale také dělník Transsibiřské magistrály, cestovatel po Sibiři, arktický lovec, náčelník Eskymáků a nejvyšší sudí na Nové Sibiři (souostroví v Severním ledovém oceánu). A pak opět nuzák, tentokrát v Hamburku. Přesto muž, co si podává ruku s T. G. Masarykem. A protože plavba za velkou louži mu zabrala nějaký čas, stal se i spisovatelem a báječným vypravěčem. Poté přišlo období zlatokopecké… a opět nuzák, tentokrát v Dawson City. Nakonec čestný občan Zábřehu. Doma zapomenutý, ve světě uznávaný, muž, co o sobě tvrdil, že je „Čech moravské národnosti“.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
