Od pozdně romantického stylu k secesi se ubíral styl malíře, kreslíře, dekoratéra a ilustrátora Mikoláše Alše – jedné z nejvýznamnějších osobností tzv. „Generace Národního divadla“. Zemřel 10. července přesně před sto lety, bylo mu pouhých 61 let.
Kreslit začal už ve čtyřech letech. Na Akademii výtvarných umění byl žákem profesorů Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Swertse. Rodina na tom nikdy nebyla fi nančně dobře. Proto si Mikoláš během studia přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi.
Byl hrdý na české umění, proto se v roce 1876 zúčastnil demonstrace proti profesoru A. Woltmannovi, který na své přednášce popřel existenci samostatného českého umění v době gotické a barokní, označil ho za odnož německého. Po potyčce mezi německými a českými studenty se Aleš na několik dní dostal dokonce do vězení.
Společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkurzu na výzdobu foyer Národního divadla. Kromě čtrnácti velkých lunet pro Zlatou kapličku ilustroval knihy, Arbesův časopis Šotek, Květy, Ruch, Světozor, Zlatou Prahu nebo vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě a další. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který namaloval na jaře roku 1913. Uznání během života se dočkal jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna později, ve 20. století.
-ler-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
