Pokud je možné říct, že měla československá tvorba pro děti kontroverzní osobnosti, pak tou nejvýraznější byl bezesporu „strýček Jedlička“ (Antonín Jedlička, 18. 2. 1923 Březové Hory – 28. 8. 1993 Stará Boleslav). Jméno tohoto mistra dabingu živých bytostí i předmětů ještě dvacet let po jeho smrti naplňuje internetové diskuze jeho někdejších dětských diváků.
Dlužno říci, že vzpomínky dnešních třicátníků až padesátníků nejsou ve valné většině prodchnuty láskou. Zejména účastníci jeho estrád a besídek si ještě po desítkách let živě vybavují své ponížení na pódiu a návštěvu Divadélka strýčka Jedličky tehdy považovali za trest. Jeho slavné „P. Š. T.“ nevyznívalo jako škádlivé uklidňování malých rošťáků, ale spíše vynucování disciplíny. Přicházejí však další generace a negativní osobní vzpomínky nahrazují ty technikou zaznamenané. V Jedličkově odkazu nalézáme učitele Adama z Arabely nebo hlas Adély, která ještě nevečeřela, a to jistě není málo.
Antonín Jedlička po celý život vydával tisíce zvuků – kukal, kvokal, chrochtal, pískal nebo kokrhal i ve svém osobním životě, pro pobavení přátel. A tak se jeho přátelé bavili i 28. 8. 1993, když při tenisovém zápase zachrochtal a upadl. Nikdo netušil, že tentokrát nechtěl pobavit, že se loučil.
-bst-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
