„Již více než tři století úpí český národ pod nadvládou Habsburků…“ říkávalo se v devatenáctém století. Ač se dnes názory na „úpění pod Rakušáky“ různí, pravda je, že Habsburkové měli zálusk na český trůn již mnohem dříve a jejich delší nadvládě zabránil muž, který dal Čechům Otce vlasti.
První Habsburk usedl na pražský trůn již v době, kdy Jan Lucemburský, otec Karla IV., jako desetiletý chlapec zřejmě netušil, že nějaké Čechy existují. Situace po vymření Přemyslovců byla složitá a čeští páni nebyli v představách o svém vládci jednotní. Politické a ekonomické zájmy vyhnaly Jindřicha Korutanského a přivedly na český trůn syna římskoněmeckého krále Albrechta I. Habsburského Rudolfa, zvaného Kaše. Jeho brzká smrt umožnila návrat slabého Jindřicha Korutanského, který však nebylpro české pány ideálním panovníkem. Požádali proto o pomoc římského krále Jindřicha VII. Ten se rozhodl udržet „stříbrné království“ v rodině a nabídl Čechům svého syna Jana. Jan Lucemburský sice nepatřil mezi nejoblíbenější české panovníky, ale podařilo se mu razantně odsunout vládu Habsburků, když 18. září 1323 – před 690 lety – vymohl listiny, o něž Habsburkové opírali své nároky na český trůn. Habsburkové si na definitivní panování v českých zemích museli počkat ještě dvě stě let.
-bst-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
