Reformy pražského jara roku 1968 měly přispět k demokratizaci společnosti. Není však zcela jasné, do jaké míry se mělo jednat o „nový“ socialismus s lidskou tváří nebo o zásadní ústavní změny. Myslím, že mít šanci, jistě bychom si to vyřešili po svém. Bohužel tisíce vojáků armád Varšavské smlouvy vyslaní Kremlem byly jiného názoru.
Vývoj událostí po srpnu 1968 v tehdejším Československu ovlivnil také mnoho lidí spřáteleného varšavského bloku i na západě. Marxisticko-leninistické myšlenky vzaly za své a komunistické strany západních zemí se rozdělily na ty, kdo okupaci odsuzovali, a na menší část, která ji schvalovala. Málo se ví, že vedle sebeupálení Jana Palacha a sebevraždy Jana Zajíce se 8. září 1968 na protest proti invazi do Československa upálil také Polák Ryszard Siwiec. Nic však nezabránilo tomu, aby 13. září 1968 někdejší ČSSR nepřijalo zákony, kde první dovoloval činnost pouze stranám a organizacím Národní fronty a druhý dával pravomoc národním výborům zakázat či rozpustit veřejná shromáždění. Tak začala normalizace.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
