Připomeňme si 75 let od doby, kdy byla 29. září 1938 „dojednána“ Mnichovská dohoda zástupci čtyř velmocí tehdejší Evropy. Jednalo se o nutný důsledek politiky ústupků Velké Británie a Francie fašistickému Německu a Itálii. Podpisem smlouvy bylo rozhodnuto pány Chamberlainem (Velká Británie), Daladierem (Francie), Hitlerem (Německo) a Mussolinim (Itálie), že Československo do 10. října vydá Sudety Německu. Naše vláda se sice pokusila ovlivnit mnichovská jednání, ale její zástupci nebyli přizváni.
Ostatně Hitler už řadu let předtím jasně formuloval své požadavky, když při projevu v Mnichově 1932 řekl: „Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy přesadíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských, vykážeme jim reserváty v nových spolkových státech. Češi musí pryč ze střední Evropy.“ Poté, co se v roce 1933 nacisté v Německu chopili moci, začalo být Československo opravdu vážně ohroženo. Začali jsme proto budovat silnou a moderní armádu, opírající se v prvních dnech napadení o důmyslnou síť pohraničních opevnění. Vědomi si však své početní nevýhody, byla nutná i cesta diplomacie. Proto jsme uzavřeli smlouvy s Francií i Sovětským svazem.
Nepokoje v pohraničí s Německem ale stále nabývaly na síle. Vše ještě umocnilo připojení Rakouska k Říši a tzv. Karlovarský program – program účelově vyhlášený v Karlových Varech v dubnu 1938 na sjezdu Sudetoněmecké strany (SdP) jejím předsedou Konrádem Henleinem. Program obsahoval záměrně nesplnitelné požadavky adresované naší vládě. Tak Henlein postavil Hitlerovi trojského koně, kterým byly účelové nepokoje vyvolávané v Sudetech, následně označované za bezpráví páchané naší vládou na zde žijících Němcích. Vše vyvrcholilo 7. září 1938, kdy SdP vyprovokovala incident v Moravské Ostravě, kterého okamžitě také zneužila k přerušení jednání s prezidentem a vládou Československa. Nedlouho poté, 12. září 1938, Hitler na sjezdu Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) v Norimberku zaútočil na prezidenta Beneše. To vyprovokovalo sudetské Němce do té míry, že došlo k dvoudennímu puči v českém pohraničí, který potlačila až Československá armáda a četnictvo. Jasný signál naší vlády vůdce SdP donutil uprchnout do Německa.
Co vedlo Velkou Británii i našeho spojence Francii 19. září 1938 k výzvě československé vládě, aby postoupila pohraniční oblasti Německu? Pravděpodobně strach z Hitlera, na kterého nebyli sami dost dobře připraveni. Proto také začali hrát o čas s československou kartou. Dost je ale překvapila naše reakce, když 22. září 1938 proběhla na protest proti ústupkům Německu masová generální stávka, po které padla Hodžova vláda, kterou vystřídala úřednická vláda gen. Jana Syrového. Následujícího dne jsme vstoupili do branné pohotovosti a vyhlásili všeobecnou mobilizaci. Bohužel už týden poté, 29. září 1938, dosáhl Hitler svého Mnichovského diktátu. Příští den československá vláda diktát z Mnichova přijala. Během jediného dne jsme tak přišli o svá historická území, náležející zemím Koruny české od středověku. Málo se ale ví, že Polsko využilo Mnichova a vynutilo si na nás postoupení východní části československého Těšínska s přilehlým pruhem Čadecka. Kompenzací za „ukradená“ území nám měl být tzv. mnichovský úvěr poskytnutý Velkou Británií. Spíše šlo ale o gesto britských politiků než o účinnou pomoc národu, který jen o málo let později proléval krev svých synů v bitvě o Británii. Nic na tom nezměnil náš pakt s Francií. Nic nám nebyla platná smlouva se Sovětským svazem, podmíněná vstupem Velké Británie do konfliktu. Chamberlain byl po návratu z Mnichova oslavován jako zachránce míru, ale světové válce nezabránil. Jen ji oddálil o rok.
Mezitím Hitler pohrozil Slovensku, že bude rozděleno mezi Polsko a Maďarsko. Snad také proto J. Tiso a F. Ďurčanský 13. března 1939 v Berlíně dojednali vznik samostatného Slovenského státu, který Slovenský sněm o den později vyhlásil. Nový politický a vojenský spojenec nacistického Německa se v listopadu 1940 také stal členem „Osy“ Berlín–Řím–Tokio. Válka mohla začít a také začala 1. září 1939 německým, slovenským a zanedlouho i sovětským útokem proti Polsku. Zajímavostí je, že do obrany Polska se zapojila narychlo zformovaná Legie Čechů a Slováků, jednotka složená z dobrovolníků soustředěných v Polsku po německé okupaci zbytku českých zemí (1939). Po polské kapitulaci ale většina příslušníků Legie skončila v sovětské internaci, kde se později stala základním kamenem budoucího 1. československého armádního sboru bojujícího po boku Rudé armády.
Je až k nevíře, co politici dokážou. V Mnichově nás zradili britští a francouzští. Němečtí nám pak zabrali většinu území. Polští jen kousek a slovenští se od nás odtrhli docela a přidali se k německým. Netrvalo to dlouho a ti němečtí napadli své někdejší sovětské spojence a u Dunkerku opustili britští spojenci zase ty francouzské. Nic z toho ale nezabránilo odhodlání Čechoslováků postavit se zlu doma, stejně jako v písečných dunách Sahary, ruských stepích, nad kanálem La Manche i jinde.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
