Zase my všichni kapitáni jsme se sesli, abychom vyrazili; k moři. Ne! nejedná se o pohlednici z letoviska! tentokrát je zase cesta spíš cíl a ten cíl je do toho more doplout; dá rozum, že lodí.
Loni nás Labe dopravilo do Severního moře; koupačka na písčitých plážích velkého Elbe byla super.
Letos to teklo do Baltu; ano, i tam se jezdi "k moři". Expedice ODRA, co se jmenuje po tý řece si kladla mj. za cil "kouknout se k sousedům", jednak na řeku - proud, břehy ap., stavby - komory, mosty, přístavy a přístaviště … a na lidi, tedy "jak si žijou"; jedno totiž druhým jest spojenou nádobou...
Chcete-li „jet“ Odru co vede do moře, tak nestačí spustit na Odře u nás, ale musíte k sousedům; buď se dá od Kožle (Kozlí), nebo jako my z Wroclaw (Vratislav).
Na guglu to vypadalo dobře – parádní marina se „sjížďákem“ – dokonce tam bylo auto s vozejkem ve vodě vidět, ale skutečnost jiná; nevíme, co se zde stalo, ale asi něco jako revoluce či co…, zkrátka přístav zanesený a opuštěný. Navigace nám sice řekla další místo, ale opět lichá volba: domorodec hlídal řetěz na konci cesty a pravil, že dál už hlídají Číňani; skoro se ho bál (Číňana)… my ale máme šavli a tak jsme to šli omrknout a nezarazil nás ani tak Číňan, jako ten kurevskej proud… aha! Velká řeka!
No nic, nakonec jsme podplatili pivem z Plzně ňákýho mariňáka co nás nechal loď spustit a byl rád, že může salutovat; myslíme ale, že salutoval Plzni.
Takže ještě večer rozlučka se motospojkou, které jsme všichni hrozně vděčni a vyrážíme! chceme stihnout proplavení Rzeczinem co je hned pod Vratislaví; jenže! semafory nikde, takže jdeme dva vyjednávat; po kilometru chůze džunglí (máme šavli) ke komoře jsme u vrat a zvoníme: „dobrý den – my z České republiky“, praví kpt. VR česky; VB vyjednává s náhodně přijíždějícími techniky a nechá si otevřít vrata; vnikáme dovnitř a nalézáme bodrou ženu v montérkách, která z nás má docela prdel; vyjednáváme o proplavení: „prošlůgovat náda“, pravíme; „vysoký stav vody – nešlugujem“, zní odpověď; sakra! voláme motospojce ať počká a kontaktujeme kontakt, aby zařídil; předáváme mobil, přeřikáváme telefonní čísla – třeba „zero“ je „nula“; zítra prošlugujem – dneska ne; kompromis a tak vybalujeme…
Po krátkém seznámení nové směny (bodryně se vypařila) se situací na vodní cestě a ujištění, že pokračujeme dál, se vše začíná odvíjet dle plánu; komora se po hodině otevírá a teď už si nás v ní snad nenechají; stavba je to však vetchá a my jsme celkem překvapeni… Po dvaceti minutách plavby máme před sebou Brzeg Dolny a zde chceme ještě totéž a pak už máme cestu volnou; zde se po nás však vyžaduje platba; jak pravili pracovníci na můj dotaz proč, když nikde jinde v Evropě se neplatí nic, že „Panstvo chce“…
– až později zjišťujeme, že „panstvo“ není „panstvo“, ale něco jako „panství“ a tedy stát; ať jsme tedy platili panstvu nebo komu, tak kdybychom jeli z Kozlí, tak to máme na volnou řeku něco dvacet sedm komor a jestli každá chce poplatek, tak… a velké lodě, třeba po pátý odpoledne (lodě jezdí hlavně nocí…) se taková cesta Odrou prodražuje…
Ale my plujeme dál, jak to máme rádi, takže je na čase představit naší kočku; nejsem si však tou kočkou jist – nemohu si prostě představit „ladně plující kočku“, neb jsem jako dítě v rybníku občas takovou „ladnou kočku“ viděl… Sessa, jak jí říkáme na suchu vypadá jako kráva, ale ve vodě se vyrovná s rozměry věru s ženskou samozřejmostí…
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
