Je překvapující, s jakou rychlostí se rakouské Sudetoněmecké krajanské sdružení (SLÖ) postavilo k záležitostem v naší republice, a to právě v předvečer 75. výročí Mnichova, a naopak v jiných případech zarytě mlčí o zločinech, které Němci páchali na Češích, Židech, ale i na Němcích, resp. na německých antifašistech, před vypuknutím 2. světové války. Zaráží nás, že od roku 1990 se tlak soustřeďuje pouze na Českou republiku, a ne na Polsko, Francii a další státy, odkud byli po 2. světové válce Němci transferováni na území dnešní Spolkové republiky Německo nebo do Republiky Rakousko.
Nikdo z kruhů rakouského landsmanšaftu se doposud nenabídl, že se v rámci usmíření pokusí vyšetřit a navrhne zahájit soudní řízení vůči současným Rakušanům, členům SLÖ, kteří nejprve jako příslušníci henleinovských bojůvek a později německých nacistických bezpečnostních sil, v českém pohraničí v roce 1938 nejen rozbíjeli obydlí Čechů, ale též vraždili české úředníky, četníky i civilisty. Henleinovští ordneři zabíjeli nevinné obyvatele, ničili majetek Čechů, zabavovali jejich půdu a ponižovali Čechy různými způsoby. Psychickým a mnohdy i fyzickým nátlakem donutili k vystěhování a tím vyhnali na 250 tisíc Čechů z českého pohraničí, a to jak před Mnichovem, tak zejména po něm. Vyháněli Čechy v rámci obsazování českého pohraničí ČSR.
O těchto skutcích se nedá tvrdit, že šlo o poklidné přesídlení českých úředníků zpět do českého vnitrozemí.
My, Český svaz bojovníků za svobodu, máme k dispozici písemná svědectví a fotografické materiály od přímých účastníků vyhánění Čechů v roce 1938 z českého pohraničí, z nichž je zřejmé, že to byly činy tehdejších Rakušanů a Němců žijících v českém pohraničí, které byly v přímém rozporu s občanským soužitím. Jejich protičeské působení bylo pod vlivem německé nacistické propagandy v rámci Henleinovy strany SdP, podporované z bývalé německé třetí říše, a to jak organizačně, tak především zbraněmi a vojenským výcvikem. Tehdy Němci lhali, že jejich národnostní menšina je v ČSR utiskována. Opak byl skutečností – kdy počínaje německými výrostky byly vyprovokovávány časté rvačky v hospodách, henleinovští ordneři prováděli ve vlastní zemi, jejímiž byli státními příslušníky (ČSR), záškodnickou činnost a ze zálohy vraždili české občany, mnohdy své české sousedy, kteří se stávali nepřáteli proto, že nebyli ochotni přistoupit na nacistickou ideologii.
Byli to opět Češi, kteří podle nacistických rasistických zákonů byli považování za „nižší“ rasu a podle toho s nimi bylo po celou dobu 2. světové války nakládáno. Je také s podivem, že tyto způsoby bývalé henleinovské nacistické ideologie v současnosti opět uplatňuje rakouský, ale také německý landsmanšaft, jednak formou záměrného překrucování historických skutečností a jednak přímým vměšováním do záležitostí České republiky.
V mnoha hromadných hrobech při západní hranici České republiky Němci nedávno hledali ostatky svých příbuzných. V řadě případů šlo o hromadné hroby obětí z pochodů smrti vězňů deportovaných z německých nacistických koncentračních táborů v závěru 2. světové války. Jde o důsledek nedostatku informací ve veřejných sdělovacích prostředcích, kde se pravda o německé nacistické státní represi proti Čechům nezveřejňuje a naopak se vyhledávají jednotlivé případy pro prokázání „krvežíznivosti“ Čechů.
Prohlášení rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ) obsahuje řadu nepravd a překroucených skutečností, k nimž v roce 1938 došlo. Toto jejich jednání v očích české veřejnosti snižuje důvěryhodnost celé Republiky Rakousko – našeho jižního souseda a rozhodně nevede k posilování dobrých sousedských vztahů, o které většina občanů České republiky včetně Předsednictva ÚV ČSBS a celého Českého svazu bojovníků za svobodu usiluje.
V Praze dne 8. října 2013
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
