Zvony a zvonky doprovázejí člověka už od pravěku a byly známy všem kulturám a civilizacím. Ani v dnešním přetechnizovaném světě se bez nich neobejdeme. Zvony nejen svolávají ke mším, ale ještě stále se užívají i jako poplachové signály – například při požáru či povodních.
Nejstarší známý bronzový zvonek byl objeven při vykopávkách v Ninive, hlavním městě Asýrie, a pochází z 8. století př. n. l. Zvon je v podstatě samozvučný bicí nástroj, který tvoří tělo zvonu a tzv. srdce, které je zavěšeno uprostřed a je pohyblivé. Velké zvony jsou odlévány zkušenými kovolitci (zvonaři) ze zvláštní bronzové slitiny, tzv. zvonoviny. Bývají zdobeny nápisy a reliéfy a jsou zvukově naladěny na konkrétní tón.
Starobylé zvony a zvonky sloužily pro signalizaci, při tanci i jako ochranné talismany. Zároveň zvon využívají všechna hlavní náboženství, kromě islámu.
V křesťanství se zvony začaly používat pro náboženské účely od 6. století. Ve 13. století se k věžním hodinám začaly hojně přidávat zvony, aby odbíjely hodiny.
Zvony slouží ke svolávání na mši, pro odzvánění času i při mimořádných společenských událostech, jako jsou svatby, úmrtí, korunovace panovníků, inaugurace volených hlav států apod. Zvonění je ale také užíváno jako poplachový signál při požáru, povodních, při vpádu cizích vojsk a dnes také při radiačním nebezpečí. Velké zvony bývají pojmenovávány po svatořečených osobách a musí být řádně vysvěceny. Největším zvonem v ČR je Zikmund ve věži Svatovítské katedrály na Pražském hradě.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
