Bude tomu 605 let, co se nám podařilo 18. ledna 1409 parádně namíchnout Němce. Ale popořadě. Vše začalo, když kardinálové v italské Pise řešili z jara roku 1408 papežské schizma. Co to je? To se tak někdy přihodí, že úřad, v tomto případě papeže, zastávají dva lidé, což dobře známe i dnes.
Právě v Pise vycítil svou příležitost český král Václav IV. na znovuzískání titulu římského krále, kterým se od roku 1402 honosil také Ruprecht Falcký. Bodem zlomu bylo, když požádal německé mistry a studenty Karlovy univerzity o stanovisko, na čí stranu se postaví – na Ruprechtovu, nebo na jeho? Němci ale byli mezi dvěma ohni, které je mohly stejně dobře popálit. Nastalé situace využil Jeroným Pražský a Jan z Jesenice (Hus se jednání neúčastnil), kteří odjeli do Kutné Hory (resp. na Točník), kde toho času král Václav pobýval. Kdo byl otcem myšlenky zmíněného dekretu, král či čeští mistři, není jasné. Jisté je, že dekret přisoudil českému národu na univerzitě tři hlasy a ostatním národům (Sasům, Bavorům a Polákům) jeden (netýkalo se univerzity právnické). To zapříčinilo hromadný odchod německé části profesorského sboru i studentů (cca 800) na univerzity v Krakově, ve Vídni, v Heidelbergu, v Kolíně nad Rýnem, v Erfurtu a na nově založenou univerzitu v Lipsku. Je tu ale ještě jedna maličkost – obecně se hovoří o Dekretu kutnohorském, leč památkáři uvádějí jako místo jeho vzniku hrad Točník. Osobně si ale myslím, že co je psáno, to je dáno. A psáno je: „Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna.“
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
