Kdo by to byl řekl, že na chřipku či nachlazení běžně užíváme kyselinu. Kde se ale vůbec vzala ona nevyslovitelná acetylsalicylová kyselina neboli aspirin? Vstup do medicíny měl těžký, protože dlouhá léta nebyl ani uznávaným lékem. Proč? Pro své nežádoucí vedlejší účinky.
Kyselina acetylsalicylová se v minulosti získávala z vrbové kůry, kde je obsažena ve velkém množství. Je tomu už 2 500 let, co Hippokrates objevil a popsal, že odvar z kůry vrby bílé tiší bolest a tlumí horečku. Nezávisle na jeho zjištění využívali kůry vrby k léčbě horečky a zimnice také severoameričtí indiáni, Keltové, Germáni i Slované, jen o tom tolik nepsali. Ale jak už to tak bývá, léčivé účinky vrbové kůry byly na dlouhá staletí zapomenuty. Až roku 1763 je znovuobjevil anglický reverend Edward Stone. V roce 1828 pak Němec Johann Buchner extrahoval z vrbové kůry látku, kterou pojmenoval salicin (lat. Salix – vrba) a v roce 1838 Ital Raff aele Piria připravil skutečnou účinnou látku – kyselinu salicylovou. Její průmyslovou výrobu rozvinul další Němec – Hermann Kolbe, ale kvalita nebyla dobrá. Až v roce 1897 Felix Hoffmann, zase Němec, vyrobil nový derivát čisté kyseliny salicylové s méně vedlejšími účinky. Tak se stala kyselina acetylsalicylová první syntetickou účinnou látkou léků a 6. března 1899 byla patentována pod obchodním jménem Aspirin.
Lucie Sládková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
