„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ řekl těsně před svou smrtí Jan Palach. 19. ledna tomu bude už 45 let, kdy tento student historie svým sebeupálením chtěl vyburcovat naši společnost a probudit lidi z beznaděje.
Narodil se 11. srpna 1948 v rodině cukráře ze Všetat. Jeho velkým koníčkem byla historie, kterou začal studovat na Filozofické fakultě UK v Praze. Rok 1968 prožíval velmi intenzivně a následnou okupaci nesl velmi těžce. Vadilo mu, že si lidé na přítomnost okupantů začali zvykat a smiřovali se s ní. A tak se na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí polil benzinem a zapálil. Dopis na rozloučenou, který byl u něho nalezen, podepsal jako Pochodeň číslo jedna. Na následky rozsáhlých popálenin o tři dny později zemřel.
Jeho pohřeb 25. ledna 1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli i další mladí lidé, z nichž nejznámějším se stal osmnáctiletý Jan Zajíc.
Pro totalitní režim představoval Jan Palach trvalou výčitku. Jeho ostatky byly proto z pražského olšanského hřbitova v říjnu 1973 tajně vyzvednuty, zpopelněny a urna byla uložena na hřbitově ve Všetatech. Oba hroby se ale staly místy tichých demonstrací proti normalizaci a sovětské okupaci.
Palachův hrdinský čin došel naplnění o dvacet let později, kdy i přes tvrdé policejní zákroky docházelo k masovým demonstracím známým dnes jako Palachův týden a které předznamenaly rozpad totalitního režimu.
28. října 1991 byl Janu Palachovi in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy.
Drahomíra Samková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
