Je tomu již devět tisíc let, co v turecké Anatolii kdosi vynalezl cosi, čím se daly vyrábět lněné tkaniny rychleji. Ono něco pracovalo na jednoduchém principu proplétání osnovy napnuté v pevném rámu a dnes tomu říkáme stav. Ostatně dodnes je Turecko jakousi Mekkou tkanin, koberců a vzácných látek.
Podobným způsobem utkaná i přibližného stáří je tkanina nalezená v Lulči u Vyškova – jde o nejstarší tkaninu dochovanou na našem území. Ve druhém století před Kristem v Číně spatřil světlo světa tzv. ležatý podnožkový stav. O 400 let později přišel také z Číny, tentokrát ale do Evropy, zdokonalený stav s osnovním válcem a brdem (brdo – součást tkacího stroje pohybující nitěnkami a tvořící tzv. prošlup). O mnoho let později ve viktoriánské Anglii vynalezl J. Kae (1733) létající člunek opatřený kolečky s osnovními nitěmi. Díky tomu došlo až k trojnásobnému zvýšení výkonu ručního stavu, asi 40 m útku za minutu. Vývoj tkalcovského stavu pokračoval a roku 1785 přišel jiný Angličan E. Cart wright s vynálezem prvního tkacího stroje. Přestože léty zdokonalované tkací stroje dnes látky doslova chrlí, ruční tkaní v klidu vstoupilo i do 3. tisíciletí našeho letopočtu. Dokladem toho je řada tradičních ručních chráněných dílen nejen v Turecku, ale i u nás, třeba návrat ke tkaní tapiserií v Jindřichově Hradci. Dál se tak rozléhá dílnami ono monotónní klapání: na cukr, na kafe, na cukr, na kafe…jako za dob našich babiček.
-kar-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
