Před 100 lety, 28. března 1914, se narodil jeden z nejvýznamnějších prozaiků 20. století – Bohumil Hrabal. Svým dílem dokázal ovlivnit celé generace a právem patří mezi naše nejvíce překládané autory.
Bohumil Hrabal se narodil krátce před vypuknutím první světové války v Brně-Židenicích Marii Kiliánové. Zprvu byl vychováván prarodiči a matkou, protože jeho biologický otec se k němu nehlásil. Teprve po svatbě své matky s Františkem Hrabalem začal používat příjmení Hrabal. Dětství strávil v pivovaru v Nymburce, kde se jeho otčím stal správcem. Pestrý život pivovaru budoucího spisovatele okouzloval, zvláště když se zde jednoho dne objevil otčímův bratr – obuvník Josef Hrabal. Chlapec k živelnému strýci Pepinovi přilnul víc než k rodičům.
Budoucí spisovatel vystudoval práva, ale vystřídal různá zaměstnání. Byl dělníkem na Kladně, číšníkem, úředníkem, baličem starého papíru, jevištním technikem. Válku prožil jako výpravčí na malém nádraží v Kostomlatech (své zkušenosti popsal v díle Ostře sledované vlaky). Od roku 1963 začal literárně tvořit, ale po roce 1968 mu bylo zakázáno publikovat, a tak jeho díla vycházela samizdatově a v cizině. Až v roce 1975 směl opět volně psát a vydávat své knihy. Pro Hrabalův literární styl je typický tzv. nekonečný proud řeči, jedná se o neustálou potřebu něco vypravovat.
Velký pábitel a milovník života zemřel 3. února 1997. Ve věku třiaosmdesáti let se zabil po zcela neobjasněném pádu z pátého patra pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce. Zahynul v době poledního klidu, kdy byl na pokoji sám. Prý se rozhodl nakrmit holuby, a tak vylezl na parapet okna a nešťastnou náhodou vypadl. Jeho přátelé se ale vyjádřili, že Hrabala už kvůli nemocem život nebavil a trpěl prý velkými depresemi. Proč ale po sobě nezanechal dopis na rozloučenou? Jeho smrt i nadále zůstává velkou záhadou.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
