8. května v 17 hodin se otevře v Městské galerii v Hradci nad Moravicí výstava brazilského umělce Eduarda Lichnowského. Deterritorializace je série 31 prací, natištěných na plátno. Série se zabývá filozofickými otázkami a ukazuje na změny a transformace, které se mouhou stát v lidském životě. Eduardo používá snímky z rozsáhlého rodinného archivu, které restauruje a digitalizuje. Téma se neomezuje na rodinu, Eduardo také ukazuje snímky krajiny, většinou fotografie měst a míst, ke kterým má vztah.
Jméno Lichnowský je známo studentům a hudebníkům díky rodinnému vztahu k Mozartovi, Beethovenovi, Lisztovi a Chopenovi.
Linie Lichnowských se dá sledovat až do roku 1491, kdy Jan z Voštic ( nyní v Polsku ) získal Lichnov (Ceská republika ) a začal se nazývat pán z Lichnova, neboli Lichnovský.
Moje rodina opustila Polsko a Ceskoslovensko po druhé světové válce. Od té doby jsme ztratili své kořeny. Plán udělat výstavu se zrodil, protože chci lépe poznat náš původ a také lidi tohoto území, vysvětluje Eduardo, a doufá, že tato událost je teprve první z plánovaných kulturních akcí ve Slezsku.
Jak jste se dostal k umění ?
Moje matka Erica byla malířkou a sochařkou, zůčastnila se mnoha uměleckých soutěží a získala moho cen. Od dětství jsem ji pomáhal v přípravě na expozice a akce jako kurzy, workshops, přednášky. Náš dům byl vždy plný zajímavých lidí. Matka organizovala doma přednášky o umění, byla to ona, kdo mě přivedl ke studiu filozofie. V roce 1989 jsem odjel do Spojených států na studium kinematografie. Navštěvoval jsem kurzy fotografie a různé kurzy spojené s uměním v Grossmont a City College v San Diegu v Kalifornii.
Když jsem se vrátil 1992 do Brazilie, studoval jsem dějiny umění v Escola de Artes Visuais v Rio de Janeiru, velmi proslulé akademii, kde byl mým učitelem Reinaldo Roels, kromě toho jsem studoval dokumentární film u režiséra Waltera Salles. Navštěvuji často výstavy a muzea a snažím se o životní styl, který mi umožnuje být kreativní a mít čas, abych se vyjádřil přes umění.
Jak byste popsal vaši práci?
Rekl bych, že nejsem ani fotograf ani malíř. Nemám ani profesionální kameru, ani neovládám malířskou techniku, i když používám obě media v mých pracích, které se dá popsat ale neomezit na digitální umění. At’ je to můj vlastní snímek nebo něco z rozsáhlé sbírky z archívu mé rodiny, používám rád scanner, abych je digitalizoval a experimentuji s mnoha možnostmi, které jsou jenom realizovatelné díky nekonečným matematickým procesům počítače. Některé snímky restauruji. Rád dělám koláže a přeexponování a zastínění, abych vyvolal emoce a koncepty, které chci vyrazit. Spousta fotografií a obrazů, které jsem použil, by byly už dávno ztraceny, kdybych je nescannoval a nerestauroval. Dá se říci, že mám opravdovou vášen’ pro obrazy, jsem jejich chranitel.
V čem se vaše práce odlišuje od fotografie a obrazu?
Způsob, jak počítač (scanner, digitální kamera, fotoshop) analyzuje obraz a pokouší se ho interpretovat, je úplně jiný. Co se dá vytvořit syntetickými prvky, není možné s normální kamerou, se štětcem a barvou. Právě toto mě zaujalo v digitálním umění, tady se dá experimentovat, i když v některých z mých prací jsem přece jenom ještě sáhnul k tužce nebo štětci. Tvůrčí proces nemá nic společného s vědou nebo technologii. Stává se, že nedokážu udělat kopii, když obraz je hotový, protože používám spoustu možností počítače náhodně, kde také osud hraje určitou roli v konečném výsledku.
V čem se vaše práce odlišuje od fotografie a obrazu?
Způsob, jak počítač (scanner, digitální kamera, fotoshop) analyzuje obraz a pokouší se ho interpretovat, je úplně jiný. Co se dá vytvořit syntetickými prvky, není možné s normální kamerou, se štětcem a barvou. Právě toto mě zaujalo v digitálním umění, tady se dá experimentovat, i když v některých z mých prací jsem přece jenom ještě sáhnul k tužce nebo štětci. Tvůrčí proces nemá nic společného s vědou nebo technologii. Stává se, že nedokážu udělat kopii, když obraz je hotový, protože používám spoustu možností počítače náhodně, kde také osud hraje určitou roli v konečném výsledku.
Jaká je vaše perspektiva, když fotografie v jejím počátečním uměleckém stadiu se už tak vysoce necení ?
Jako někdo, kdo je činný v umění, jsem také činný v boji proti produkci subjektivity, která se orientuje pouze kapitalistickou formou cenění, kterou propagují masové prostředky a tím pádem způsobují obrovský problem pro humanitu naší doby. Když dělám obraz, video nebo píšu, vždy si dělám starosti, jestli to pomůže vytvořit nové formy subjektivity, jestli to vytvoří city, popudi k myšlení. Nemyslím na to, jestli jsem zvládnul techniku nebo jakou cenu to dostihne na trhu.
Jak se vidí tento typ umění na trhu?
Existuje trh pro digitální umění a také speciální galerie jako například Lumas. Práce se prodávají za nižší ceny než originální obrazy, protože se dají sériově tisknout a prodávat online galeriemi. Dělá to umění více přistupné a demokratičtější, protože nové umělecké trhy jsou schopny odpovídat na požadavky za přijatelnou cenu, nicméně při dobré kvalitě.
Proč výstava na Hradci?
Zaprvé proto, že město mě pozvalo, abych představil své práce a myšlenky. Samozřejmě také kvůli dlouhodobému vztahu mé rodiny, mých předků k Hradci, také fakt, že můj otec se zde narodil. Zámek koupil Josef Lichnowsky v roce 1788. Když jsem navštívil Hradec v roce 2009, běžela právě v Městské galerii výstava děl Jana Saudka. Byl jsem velmi nadšen jak galerii tak i organizací výstavy, a samozřejmě vynikajícím dílem Saudka. Díky této události, rozhovorům a emailovému kontaktu s Martinem Sosnou, historikem a kronikářem, a Karlem Hanákem , starostou města, zrála ta myšlenka. Oba pánové se s nadšením zabývají dějinami a kulturním dědictvím svého regionu.
Co budete ukazovat ve vaši výstavě?
Téma výstavy je identita a ztráta identity. Stejně tak se snažím ukázat, jak po mnoho let hledám svou identitu přes pátrání a cesty do Evropy (2009, 2012). Také já jsem musel projít procesem ztráty a tak najít prostředek, abych se stal umělcem. Je to paradox, možná těžce pochopitelný, ale nutná podmínka, jak se stát kreativním, ale také čelit všem silám, které brzdí tento proces. Věřím, že bude i zajímavé pro místního návštěvníka, který ví o vztahu Lichnowských k tomuto regionu (Slezsko), dovědět se, jak žijí dnes a jak smýšlejí potom, co opustili Evropu v roce 1945.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
