Bitva u Lipan se odehrála před 580 lety, v neděli 30. května 1434, v místech mezi Hřiby a Lipskou horou. Přestože existuje řada dobových písemností, průběh bitvy je nejasný. Každopádně kališnicko-katolická aliance, vedená Divišem Bořkem z Miletínka, tu na hlavu porazila polní vojska radikálního křídla husitů vedená Prokopem Holým.
Poté co 14. srpna 1431 rozdrtila polní vojska Prokopa Holého čtvrtou křížovou výpravu v bitvě u Domažlic, církevní hodnostáři zvolili taktiku diplomacie. Zahájili jednání s husitskými předáky a pozvali je do Basileje na koncil, kam husitské poselstvo dorazilo 4. ledna 1433. Nedojít mu peníze, rokovalo by se dodnes. Papež Evžen IV., císař Zikmund a říšská knížata toužili po úskočné dohodě, proto koncil vyslal delegaci do Prahy. Cílem bylo zasít nejednotu do řad husitů, což se podařilo 20. března v hornofalcké Koubě, kde se setkali vévoda Jan Bavorský, basilejský legát Jan Palomar a přední čeští šlechtici. O tři dny později bylo na území Království českého a Markrabství moravského ustanoveno obecné příměří a každý, kdo by jej porušil, měl být prohlášen zemským škůdcem. To postavilo polní vojska husitských radikálů mimo zákon. Navíc padl jejich spojenec, Nové Město pražské. Prokop Holý ukončil obléhání Plzně a dorazil ke Krči, stejně jako sirotci vedení Janem Čapkem ze Sán se utábořili u lesa Vidrholce, poblíž vsi Jirny. Polní obce ale vědomy si své zranitelnosti 22.–24. května ustoupily na Kolínsko. Toho využily alianční jednotky, které pod vedením Diviše Bořka z Miletínka oblehly Český Brod ovládaný sirotky. Jakmile se ale Miletínek dozvěděl o radikálech mířících českobrodské posádce na pomoc, ukončil obléhání a vyrazil protivníkovi vstříc. Obě vojska se setkala u vesnice Lipany.
Vyjednávání nikam nevedla a v neděli 30. května bylo nad slunce jasnější, že ozbrojená konfrontace je nevyhnutelná. Počty vojáků obou stran byly vyrovnané, alianční jednotky měly jen mírnou převahu. Bitva začala mezi 15. a 16. hodinou odpolední. Bylo zataženo, blížila se jarní bouřka a prudký vítr zvedal oblaka prachu. Jen několik velitelů zemského vojska vědělo, že u potoka Bylanka stojí ukrytý jízdní oddíl šlechticů z řad někdejších táborských spojenců. Naproti tomu bylo jasné, že Prokop Holý bude vyčkávat v bezpečí vozové hradby. To zkušený válečník z Miletínka věděl, proto předstíraným ústupem vylákal radikály z výhodné pozice a udeřil na ně poté, co podnikli výpad. V ten okamžik vyrazila i skupina jezdců ukrytých u potoka Bylanka, vnikli mezi rozpojené vozy. Tuhá bitva netrvala dlouho a poražená polní vojska se pokoušela prchnout. Část z nich byla však pobita rožmberským oddílem, bez problémů opustili bojiště Jan Čapek ze Sán a Ondřej Keřský z Řimovic s částí jízdy a pěších ozbrojenců a rozptýlené skupinky radikálů se vzdaly kolem dvacáté hodiny. Ještě téhož večera bylo rozhodnuto o osudu většiny zajatců. Kdo chtěl sloužit dál za žold, měl se odebrat do blízkých stodol, ostatní mohli odejít. Do stodol vešlo mnoho set táboritů a sirotků, ale vrata byla zavřena a stodoly zapáleny. Jejich osud ale nesdíleli někteří hejtmani a podhejtmani, kteří padli do „milosrdných rukou“ svých někdejších bratrů ve zbrani. Jan Roháč z Dubé, Jan z Bergova, Sezima z Kunštátu, Jíra Ušatý a Mareš Kršňák tak měli více štěstí než Prokopové Holý a Malý, kazatel Markolt ze Zbraslavic a patrně i Zikmund z Vranova, kteří zahynuli v bitvě. Historici se většinou shodují na čísle 700 upálených a 1 300 padlých a na straně kališnicko-katolické frakce na počtu 200 nebo 500 zabitých. Objektivně vzato, bitva u Lipan byla mezníkem, který uzavřel další z etap husitské revoluce.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
