Milí čtenáři, stalo se tradicí, že konec prázdnin s sebou přináší nebývalý shon. Rodičové přivážejí svá zvlčelá dítka domů z prázdnin, kde se je snaží ochočit. Poté přijdou na řadu seznamy všeho, co bude potřeba školákům dokoupit v duchu „školství zdarma“. Pro ty, jejichž děti jdou do vyšších ročníků, je to rok od roku lehčí, ale ti, co posílají své děti do našeho školského systému prvně, to může být oříšek. První školní den ale bývá ještě svátečně naladěný. Všude plno úsměvů, dokonce i na tvářích odpočatých učitelů. Pokud stihli řemeslníci o prázdninách vše, co měli, potom se objeví úsměv i na tvářích ředitelů. Dokonce i politici si uvědomují, že v tento den stojí před budoucími voliči, a jejich proslovy se zdají být snesitelnější. Příštích deset školních měsíců můžeme jen držet palce všem účinkujícím v tragikomedii „české vzdělávání“.
Není možné ale svalovat vinu za stále se prohlubující krizi v naší vzdělanosti jen na školu. Nedávno jsem měl možnost zahrát si s několika třicátníky pár společenských znalostních her, které jsou podle nich a jejich vrstevníků „super“. Bohužel jsem zjistil, že karty s otázkami z oblasti světových dějin, kultury, vynálezů a podobně jsou přeložené z amerického originálu, kde více jak 70 % z nich mapuje skvělé dějiny strýčka Sama. Zbytek otázek je buď z předkolumbovské éry, nebo se týká témat, kde se nedají pominout úspěchy zbytku světa. Tyto a jim podobné „trojské koně“ pokládám za stejně nebezpečné, jako byla koncepce školství paní Buzkové. Doufám jen, že nám zbylo dost selského rozumu na to, přijímat je s mírou a naopak si připomínat dějiny onoho zbytku světa i ty své, které jsou, myslím si, také důležité. Naše děti by měly vědět o světě co nejvíc, souhlasím, ale neměly by zapomínat ani na své kořeny.
Dobrou příležitost něco udělat máme už v babím létě, které se ujímá vlády a nabízí pár posledních teplejších dní, vhodných pro výlety přírodou podzimními barvami oděnou. Chystá se ale také celá řada městských slavností, plných zážitků, jarmarečních dobrůtek a výrobků šikovných řemeslníků. Doporučit mohu tradiční moravská vinobraní, stejně jako Svatováclavské slavnosti či Dny evropského dědictví, kdy se otevírají i některé běžně nepřístupné památky. Co říci závěrem? Snad jen ono vousaté, leč stále pravdivé „s veselou myslí dál dojdeš“.
Luděk Sládek, šéfredakto
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
