Řeč nebude o nikom menším než o druhém pražském arcibiskupovi, prvním českém kardinálovi, příteli Karla IV. a vychovateli Karlova syna Václava IV. Jan pocházel z významného šlechtického rodu pánů z Vlašimi, majících ve svém erbu dvě supí hlavy.
Jan zprvu působil u panovnického dvora jako sekretář a dále jako probošt kostela Všech svatých. Jeho nezištné přátelství s Karlem IV. mu však vyneslo celou řadu ocenění i hodností. Na podzim roku 1351 se stal biskupem olomouckým a po smrti Arnošta z Pardubic (1364) zaujal jeho místo pražského arcibiskupa. V roce 1365 získal od papeže pozlacený kříž a červený klobouk, odznaky legátského úřadu. Stal se také poručníkem mladého kralevice Václava, kterému byl politickým rádcem, ale i vychovatelem. V roce 1370 korunoval Václavovu manželku královnu Johanu Bavorskou a o dva roky později pokřtil císařova čtvrtého syna Karla († 1373). Posvětil řadu kostelů a vystupoval v případu Jana Milíče, vězněného za kázání, ve kterém označil Karla IV. za Antikrista. Kacířství Milíčovi soud neprokázal, a tak byl propuštěn. Takřka na konci svého pontifi kátu, bylo to ve svatovítské katedrále 15. 12. 1378, odsloužil zádušní mši na pohřbu Karla IV. O rok později mu osobně v Kutné Hoře předal kardinál Pileus kardinálský klobouk. Po svém jmenování se vzdal arcibiskupského úřadu ve prospěch svého synovce Jana z Jenštejna. Poslední dny svého života strávil v ústraní, kde také roku 1380 umírá.
Zdena Kubátová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
