V lednu roku 1900 se narodil pokračovatel malířského rodu Slavíčků Jan, bratr režiséra a střihače Jiřího Slavíčka a jeden ze tří potomků českého malíře Antonína Slavíčka. Jeho život i tvorbu poznamenala nemoc a následná tragická smrt jeho otce.
Ve svých obrazech – v zátiší, krajinomalbě i pražských pohledech – vycházel z otcových děl. Velmi ho ovlivnil také matčin druhý sňatek a nevlastní otec Herbert Masaryk, syn pozdějšího československého prezidenta. Jan Slavíček studoval na Akademii výtvarných umění u prof. Jana Preislera, Vratislava Nechleby, Maxe Švabinského a Otakara Nejedlého. Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Podnikl řadu studijních cest do Francie, na Korsiku, do Itálie, Španělska, Anglie, Řecka, SSSR a Jugoslávie. V raném dětství s celou rodinou pobýval na různých místech naší vlasti, např. v Kameničkách u Hlinska nebo v Rybné v Orlických horách. Tato místa si oblíbil a motivy z nich si později vybíral pro svou krajinářskou tvorbu. Od roku 1937 až do své smrti v roce 1970 bydlel v zadním traktu Hrzánského paláce na Loretánském náměstí. Odtud také pozoroval a maloval své slavné pohledy na Prahu.
Jana Siglová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
