Je až příslovečným, že narození brigádního generála a spisovatele Rudolfa Medka stejně jako úmrtí jeho syna, muzikologa a novináře Ivana Medka, si připomeneme v lednu. Oba se totiž přinejmenším významně zapsali do našich dějin.
Rudolf Medek se narodil 8. 1. 1890 v Hradci Králové, vystudoval učitelský ústav a poté učil na venkovských školách. Během 1. světové války byl hned v roce 1914 povolán do rakousko-uherské armády. Absolvoval kurz pro záložní důstojníky, ale po nasazení na ruskou frontu zběhl a vstoupil do čs. legií. Tady působil jako dopisovatel a také jako vojenský diplomat při vyjednáváních s Rudou armádou a spojenci. Zúčastnil se bitvy u Zborova a po návratu do vlasti byl povýšen na plukovníka. V roce 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu a Francie Řád čestné legie (obě vyznamenání však po „Mnichovu“ vrátil). Od roku 1920 pracoval v Památníku odboje, který byl přejmenován na Památník osvobození, a jako ředitel zde působil až do roku 1939. Za své zásluhy byl povýšen na generála. Věnoval se také spisovatelské práci a psal i básně. Zemřel v roce 1940 na zánět pobřišnice. Jeho starší syn Ivan Medek je české veřejnosti znám jako dopisovatel Hlasu Ameriky, kde se hlásil svým příznačným „Ivan Medek – Hlas Ameriky – Vídeň“. Spolupracoval také se stanicemi Svobodná Evropa, BBC, Radio Vatikán a dalšími. Po revoluci byl poradcem České filharmonie, kancléřem prezidenta Václava Havla. Zemřel 6. 1. 2010 a je pochován na Břevnovském hřbitově.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
