Málokterý český král utkvěl všem v paměti tak jako právě Jiří z Poděbrad (23. 4. 1420 – 22. 3. 1471). Snad i proto, že jako příslušník méně významného rodu pánů z Kunštátu usedl na český trůn, navzdory natěšeným Habsburkům či Hunyadovcům. Současníky byl vnímán jako král husitský, nicméně dnes ho vidíme spíše jako krále míru a diplomacie.
Jiřího inspiroval jeho poradce, humanista Antonio Marini z Grenoblu. Patrně i s jeho pomocí vytvořil v požehnaném létě 1462 projekt Všeobecné mírové organizace křesťanských panovníků. Jejím cílem bylo upevnění trvalého míru v souladu s národní svrchovaností států, na principech nevměšování a řešení sporů prostřednictvím mezinárodního soudního tribunálu. Spolek měl být tvořen státy poskládanými do větších celků (Galie, Germánie, Itálie, Hispánie...). Podle Jiřího se měla vůdčí role chopit Francie, papež neměl v této jeho konstrukci hrát příliš významnou roli. To však změnilo skvělou ideu v utopii. Nejspíš by dnes Jiří s lecčíms v Evropské unii nesouhlasil, jistě by ale ocenil, že po mnoha staletích plných válek a konfliktů hledá Evropa společnou řeč. Za onu mírovou misi napříč Evropou „Z Čech až na konec světa“ lze dnes označit poselstvo Jaroslava Lva z Rožmitálu, které mělo neoficiálně vylepšit jméno České země u evropských dvorů. Přestože byl Jiří dvakrát ženat, s Kunhutou ze Šternberka a s Johanou z Rožmitálu, dynastii Poděbradů nezaložil. Naopak ještě za svého života otevřel cestu na český trůn Jagelloncům, v obavě z Matyáše Korvína Hunyadiho.
Pavel Vančura
Turistické vizitky č. 757, 758, 1514
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
