Bitva u Mladé Vožice se odehrála na Velký pátek roku 1420 v podhradí mladovožického hradu, asi 20 km od budovaného hradiště na hoře Tábor. Vožické vítězství znamenalo odvrácení bezprostředního nebezpečí, které hrozilo rodící se táborské obci, a významně posílilo pozice husitů.
Mladá Vožice ležící na spojnici cest mezi Táborem, Pacovem, Vlašimí a Voticemi, nad níž se tyčil hrad královské komory, zastavený Maternovi, příslušníku měšťanského rodu Hulerů z Orlíka, z Prahy a z Ronova. V březnu roku 1420, po bitvě u Sudoměře, obsadilo Vožici na 2 000 jezdců pod vedením Mikuláše Divůčka z Jemniště. Když se to Jan Žižka dozvěděl, vtrhl v noci ze 4. na 5. dubna se svým vojskem do městečka, pobořil plaňky, kterými bylo obehnáno (v té době bylo město nazýváno Vožice Plaňková), a vypálil ho. Mnoho železných pánů pobil nebo zajal a ukořistil na tisícovku koní, díky kterým položil základ táborské jízdy. O bitvě se zmiňuje hned několik historických pramenů. Tak třeba František Palacký ve Starých letopisech českých napsal: „Potom hned na Veliký pátek Žižka s bratřími vyjel z Tábora a v noci vpadl do Vožice na ty železné pány, kteří tu pobývali. Tiše pobořili dřevěný plot, kterým bylo městečko ohrazeno, spustili křik a zapálili městečko. Pobili tady mnoho těch železných pánů a nabrali si koní, zbraní i odění. A tu si hned Žižka zřídil jízdu; kde viděl nějakého vhodného mládence, oblékl ho do odění, posadil na koně a vycvičil k jízdě i k boji.“
-JS-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
