Řeč je o Vítězslavu Hálkovi, který spolu s Janem Nerudou položil pomyslný základní kámen české poezie. Vítězslav, vlastním jménem Vincenc, vstoupil do našich dějin jako český básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista a představitel májovců.
Narodil se 5. dubna 1835 v rodině hostinského, ve vsi Dolínek na jihovýchodě Odoleny Vody. Rodiče chtěli, aby se stal knězem, ale on ze semináře přestoupil na akademické gymnázium. Rodiče poté odmítli dále financovat jeho studia, začal se proto živit sám, nejčastěji pak psaním básní a dáváním kondicí – doučováním. Netrvalo dlouho a stal se redaktorem v Národních listech, kde připravoval divadelní rubriku. Své básně vydával v almanachu Máj, který sám redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch a od roku 1872 převzal a redigoval spolu s Janem Nerudou časopis Lumír a později i časopis Květy. Jeho dílem se prolínají veselé i méně veselé příběhy ze života venkovského lidu s důrazem na tzv. svérázné figurky. Vítězslav se oženil s dcerou pražského advokáta Dorotou Horáčkovou, se kterou měl syna Ivana. Odešel velmi mlád, v 39 letech po zánětu pohrudnice. Pochován byl na pražském Vyšehradě.
Marcela Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
