Čeština jako západoslovanský jazyk patří mezi jazyky slovanské z rodiny indoevropských. Vyvinula se ze západních nářečí praslovanštiny koncem 10. století a dělí se na spisovnou češtinu a nespisovnou, která zahrnuje třeba nářečí.
(Nářečí zaznamenané u 66leté ženy v roce 1974 v okolí Lanškrouna.)
Vo ťěch Velikonocích se choďilo – to bich vám ešťe mohla vipravovat, co sem já teda prožila. Já sem už nečekala, že hoši přídou, a tenkrát ale, to jich chodilo dvanást patnást, ťech hošu. A teť já vám vibjehnu na tu naši paulač a viďim, že se hrnou tadi vot Šťepánku. Jémine, tak teť kam já, kam já se poďeju! A tak sem uťikala po schodech – víte, mí sme tam m ň e l i takoví daremní schodi, každej schod bil jinačí prosťe, jeden mňel ale tři cihli a jeden bil ze dřeva a třeťi bil třeba rozbitej – a tak já po ťech schodech dólu a takle sme mňeli chlíu a takle sme mňeli sklep. A ve sklepje sme mňeli stát takovou velikou bečku vot tohodletoho tchéru. Ve sklepje tma bilo a já sem vám vlezla do toho koutku za tu bečku. A voňi fšude fšechno prolezli a: „Musíme ji najdout, musíme ji najdout!“ A hledali a hledali, ale nenašli mňe. A nevilézla sem ten den uš aňi ze staveňi, to víte, to teda bich bila ňeco dostala, diš jich bilo toliko, a každej bi vám dal jen jennou. A tenkrát ešťe hoši viplaceli!
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
