Kníže Břetislav I. (mezi 1002 až 1005 – 1050) se v květnu roku 1035 setkal na dvorském sněmu v Bamberku s císařem Konrádem II. Projednávala se zde odplata proti pohanským Luticům a Břetislav přislíbil českou pomoc.
Úspěšně tažení po boku císaře proti jednomu z nejodvážnějších kmenů pobaltských Slovanů mu vyneslo slávu a jméno neohroženého válečníka. V této době byl již zkušeným státníkem a politikem a období jeho panování na počátku 11. století se řadí ke světlým okamžikům českého středověku. Vybudoval silný stát, připojil Moravu k Čechám a stal se rovnocenným partnerem německé říše.
V roce 1038 začal pravděpodobně plánovat tažení do Polska, které sledovalo jeden hlavní cíl, a to přenesení ostatků pražského biskupa Vojtěcha do Prahy a s tím naděje na zřízení biskupství. V červnu 1039 tedy vpadl se svým vojskem do Slezska, poté zamířil do Velkopolska a nakonec dorazil do Hnězdna. Výpravy se zúčastnila i část českého duchovenstva v čele s biskupem Šebířem. Při otevření Vojtěchova hrobu byla vyhlášena tzv. Břetislavova dekreta, která měla definitivně odstranit pohanské zvyky. Tentýž rok ale zemřel římský císař Konrád II. a jeho nástupcem se stal Jindřich III. S ním ale nastal zásadní obrat v politice říše a založení biskupství se odložilo ad acta.
-alba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
