Po první pražské defenestraci byla situace v Království českém neudržitelná. Tragické události se daly do pohybu. Husitské války byly na spadnutí, radikální pražská chudina nabývala vrchu.
Po smrti Václava IV. (1419) se zmocnil trůnu jeho bratr Zikmund, který ve snaze prosadit svou moc v království svolal křížovou výpravu proti kacířským Čechům. Vytáhl na Prahu, kde byl však v památné bitvě na Vítkově a pod Vyšehradem poražen. Přesto ovládl třetí ze strategických míst, Pražský hrad. Husitské sbory Hrad oblehly, a tak se Zikmundovi vydal na pomoc jeho příznivec Jan z Michalovic s plnými povozy potravin a zbraní. Ale 22. května 1420 byl v Praze obklíčen a vozy mu byly zabaveny. Sám uhájil jen holý život, ale jeho syn Jindřich byl zabit. Husité mu následně zabavili i další majetky v Brandýse nad Labem a Toušeni. Po těchto událostech se táborité společně s pražany rozhodli Prahu vyplenit. Vypálili Břevnovský klášter, mnichy vsadili do vězení, klášter na Zbraslavi vyrabovali a zapálili a zneuctili nedávno pohřbené tělo krále Václava. Poničili požárem Malou Stranu, a táboritské ženy dokonce vyhnaly jeptišky z kláštera sv. Panny Kateřiny na Novém Městě pražském a poté jej rozbořily. Nejspíš Božím trestem pro ně byl pád štítu kostela, pod kterým nalezlo 27 z nich svou smrt. Zikmund po prohrané bitvě u Německého Brodu (1422) ze země odtáhl a čekal dlouhých 17 let, než se mohl nakrátko před svou smrtí znovu ujmout vlády v království.
-aba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
