Během třicetileté války došlo ve všech zasažených zemích k extrémnímu úbytku obyvatelstva. V průměru se jednalo o třicet procent, u mužů pak až o padesát. České země byly po většinu let uchráněny před největšími válečnými bitvami, přesto i u nás klesl počet obyvatel téměř o třetinu.
Nejednalo se ale jen o válečné ztráty. Vzhledem k nedostatečnému zásobování a zpožďování žoldu se vojáci bouřili a plenili, co se dalo. Oddíly stále více vyčerpávaly zdroje potravin a působily na prostředí, až přišla další hrozba – epidemie. Břišní tyfus a úplavice šířené vodou pozvedly produkci a konzumaci piva. V květnu roku 1620 se vztahy žoldnéřských band a místního obyvatelstva staly neúnosnými a propukly první selské nepokoje na Táborsku. Nedlouho nato se přidaly žatecké úřady, které nařídily shromáždění místních milicí proti všem cizáckým vojskům, zejména proti těm, která přicházela na pomoc stavům. Vše vyústilo v ozbrojený střet asi 400 venkovanů. K dalším povstáním došlo na Prácheňsku, Bechyňsku a také v královském městě Unhošti. Část sedláků se vydala také do Prahy, kde žádala odchod vojsk. Král Fridrich Falcký jejich žádosti sice nevyhověl, ale 18. června vydal patent, kterým povoloval sedlákům ozbrojovat se proti loupeživým žoldnéřským bandám, které mohli pobít nebo přivést do Prahy jako zajatce.
-JS-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
