„Manon je motýl, Manon je včela. Manon je růže hozená do kostela.“ Mnohokrát jsme si přeříkávali romantické rýmy z Manon Lescaut, když jsme byli o něco mladší a bláznivě zamilovaní. Zkrátka Nezvalovy verše k lásce prostě patří.
Vítězslav Nezval se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách, ale větší část svého dětství prožil v Šamikovicích (dnes Šemíkovice), kam se rodina učitele Bohumila Nezvala roku 1903 přestěhovala. Po maturitě na třebíčském gymnáziu odešel studovat na Filozofi ckou fakultu Univerzity Karlovy. Školu nedokončil, přesto byl ve svých 26 letech uznávaným básníkem, psal hry pro několik divadel, překládal z francouzštiny a přednášel. V roce 1922 vstoupil do Devětsilu a stal se vůdčí osobností naší prvorepublikové avantgardy. Spolu s Jaroslavem Seifertem vtiskl ráz českému poetismu, kdy charakteristickým rysem Nezvalovy tvorby byla jeho dokonalá práce se slovem, elegance a osobitá zvukomalebnost. V roce 1924 vstupuje do Komunistické strany Československa, ale zatímco jeho umělečtí kolegové po několika letech stranu opouštějí, Nezval zůstává. V roce 1948 se oženil s celoživotní partnerkou (znali se od roku 1926) Františkou „Fáfi nkou“ Řepovou, se kterou žil až do své smrti, přestože roku 1952 poznal Olgu Jungovou, se kterou měl i syna Roberta († 1971). Vítězslav Nezval zemřel na srdeční infarkt 6. dubna 1958 a místem posledního odpočinku mu je pražský Vyšehradský hřbitov.
Drahomíra Samková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
