Čím déle na Šumavu jezdím, tím méně se mi zdá být známou a probádanou. Stále a stále narážím na nová a nová místa s příběhem, který stojí za to vyprávět. Někdy je to zaniklá sklárna, jindy zase zaniklá obec, bývalý lom, památka nebo jen kříž či socha stojící u cesty, němí svědci dávných časů, kteří mi vyprávějí zajímavé příběhy o místech, která mám rád.
Jedinečné ukázky významného období šumavského sklářství 17. a 19. století dnes můžete obdivovat v muzeích v Kašperských Horách, Sušici, Železné Rudě i Vimperku. Málokdo si ale spojí, že než mohl sklářský mistr vdechnout roztavené hmotě život, bylo zapotřebí získat surovinu na její výrobu. Z tohoto pohledu jsou zcela opomíjenou památkou sklářství na staré Šumavě opuštěné jámové lomy, kde se kdysi dávno těžil křemen. Starý a Nový Kýz (Kyz, odvozen od německého Kiesel, křemen) najdete na okraji Šumavských plání, v lesích nad Novým Dvorem u Zdíkova.
Křemen zde těžený býval základní surovinou pro výrobu skla v několika hutích z nedalekého okolí. Zprávy o nich jsou ale kusé, přestože tu mělo šumavské sklářství také své počátky. Ze 16. a 17. století jsou zmiňovány skelné hutě pod Výškou, Churáňovem a Popelní horou, sklárna ve Stachově (1561) a v souvislosti s ní také sklárna Starý Kýz u Lesních Chalup. Před rokem 1612 jsou uváděny dvě huti na úbočí Popelní hory (Stará Huť) a také dvě huti v Zadní Lhotě (Nový Dvůr, dnes část Masákovy Lhoty). Přestože sklárny statku Velký Zdíkov v 18. století postupně zanikaly, v osadě Zlatá Studna za Churáňovem pracovaly i v 19. století.
Starý Kýz (zanikl po roce 1800) najdete u osady Lesní Chalupy (mezi Novým Dvorem a Zadovem), kde po vytěžené křemenné žíle zůstala úzká rokle se strmými stěnami. Nový jámový lom byl otevřen poblíže mělkého sedla mezi vrchy Homole a Výška (u silnice Nový Dvůr – Kvilda). Po čase se mu začalo říkat Nový Kýz a starší dostal jméno Starý Kýz. Vytěžený křemenný kámen byl odvážen do mlýnů na křemen (Pochmühle), kde v mlýnech-puchrech poháněných vodním kolem byl křemen rozbíjen buchary a v tzv. stoupách drcen na sklářský písek opakovanými údery železných palic. Největší množství křemene plynulo do nejbližšího mlýna na potoce v dolní části Zadova (dodnes stavení nese označení Puchr – Pucherský mlýn). Po roce 1890 Nový Kýz ukončil těžbu (dnes je vyhledávaným umělým jezírkem), v Pucherském mlýně se začalo mlít obilí a opodál prosperovala Vastlova pila (datována k roku 1556).
Zlatá Studna Z Nového Kýzu se křemen odvážel také do „gold brunského hamru“ u sklárny Zlatá Studna nad Churáňovem. Přestože se tu říkalo Zlatá Studna, studna tu nebyla žádná. Voda se tu jímala do jímky z okolních pramenišť a dále se důmyslným způsobem v dřevěných rourách rozváděla po celém areálu. Robert Steun byl člověk všestranný. Mimo jiné ho zajímala také elektrotechnika, jejíž základy si jako voják osvojil na elektrotechnickém kurzu v němčině, když vojákoval v Košicích. Dříve než se s rodinou přestěhoval do hájovny na Zlaté Studni, rozhodl se v místech bývalé sklárny vybudovat malou elektrárnu. Zakoupil Bankiho turbínu o výkonu 300 W, která poháněla turbínu Křižík Praha 220 V. Stavbu realizoval s pomocí lesníka Josefa Kroupy, staršího syna Roberta a některé práce i s několika lidmi z Horské Kvildy. Někdejší vodní náhon tak opět ožil a plnil svou původní funkci, tentokrát jen k výrobě elektrického proudu. K slavnostnímu rozsvícení první žárovky na Zlaté Studni došlo 1. září 1949. Později Steun před hájovnou vztyčil sloup, který osadil velkou skleněnou lampou vyrobenou na Zlaté Studni (dochovaly se jen dvě, jedna je v muzeu v Kašperských Horách). Zanedlouho se rozhodl zavést sem i telefon. S pomocí Kroupy a Václava Janoty spojil Myslivnu na Zlaté Studni se vzdálenou myslivnou v Bílém Potoce, kam už vedla linka z Kašperských Hor. To mu ale nestačilo, proto spojil linkou i myslivnu a bývalou hospodu U Pollaufů, kde bydlel hajný Rožánek (dnes hotel Ranklov). Vše fungovalo jen tři roky, potom mocipáni rozhodli jinak. Dnes by na Zlaté Studni už jen těžko někdo něco hledal.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
