Stojíte před Staroměstskou radnicí, okolo všudypřítomní turisté se svými selfi e, napjatě čekáte než bude celá. Pak se to stane. Vše ztichne, otevřou se namodralá okénka pod zlatým kohoutem a následuje krátká přehlídka apoštolů. Než se nadějete, okénka se zavřou, což doprovází onen kohout něčím, co připomíná kokrhání. Představení skončilo a dav se rozchází všemi směry.
Pražský orloj, asi největší turistická atrakce města, je prvně zmiňován Janem Táborským z Klokotské Hory ve „Zprávě o orloji pražském“ (1570). Táborský byl původně varhaníkem, ale živil se jako opisovač textů, v Praze měl dokonce krasopiseckou dílnu. Byl ale také orlojník. Ve své „Zprávě“ do všeobecného povědomí uvedl mistra Hanuše (také Jan Růže) jako tvůrce orloje a názor, že pražský orloj vznikl koncem 15. století. Táborský si jako věhlasný krasopisec dal záležet, aby „Zpráva“ odpovídala jeho věhlasu krasopisce. Kaligrafi cky ji zaznamenal na pergamenu vázaném v kůži, ozdobeném řadou kreseb. Poté ji věnoval Staroměstské radnici. Konšelům ale přišlo líto dát orlojníkům k používání tak krásně zdobený spis, proto se rozhodli udělat něco jako pracovní opis. Ten byl objeven teprve nedávno v soukromé sbírce a vykoupen Archivem hl. města Prahy. Byl také vázaný v kůži, jen hodně ohmataný a vyhotovitelem byl Matouš Carchesia Jablonský (Martin Kraus z Jablonného), písař kanceláře pražské, z poručení pana purkmistra a pánů Starého Města pražského v úterý den památný svaté panny Kateřiny, léta Páně 1587.
Když se ale podíváme do křesťanského kalendáře, zjistíme, že den sv. Kateřiny nepřipadl v roce 1587 na úterý, ale na středu. Mohl dobrý kopista, jakým Jablonský nejspíš byl, udělat tak fatální chybu? Co říci o člověku, který byl doslova fascinovaný osudem a dílem potulného alchymisty, astrologa a mága Johanna Georga Fausta (asi 1480–1540), o jehož životě vydal roku 1611 spis „Historia o životu doktora Jana Fausta, znamenitého čarodějníka, též zápisích ďábelských i čářích a hrozné smrti jeho, z vlastních po něm nalezených spisuv všem všetečným a bohaprázdným lidem“. Snad jen to, že se kopista, který psal pod humanistickým jménem Carchesia, nějak dostal k deníkům z Faustovy pozůstalosti. To by ale znamenalo, že se dobře orientoval ve spletitých uličkách historie.
Tomu nasvědčuje také fakt, že na stránce, kde se Táborský zmiňuje o mistru Hanušovi, který okolo 1490 sestrojil orloj, je připsáno slovo „omyl“. Opis tak zcela mění smysl originálu a nepřímo potvrzuje, že mistr Mikuláš z Kadaně sestrojil 9. října 1410 (před 605 lety) na Staroměstské radnici hodiny s astrolábem (přístroj pro určování polohy hvězd a Slunce), tedy pražský orloj.
Navíc když za tuto práci prý dostal v Praze na Koňském trhu dům. Je možné tomu věřit? Opis byl pořízen z originálu, který už neexistuje a nelze ho ověřit. Naznačuje však, že Jan Táborský se mýlil, když předpokládal vznik orloje až koncem 15. století. Přitom hodinář Mikuláš z Kadaně skutečně působil počátkem 15. století a také tvar astronomického ciferníku odpovídá tomuto období. Pražský orloj může být starší, než se předpokládalo, nejspíš opravdu vznikl v roce 1410 a sestrojil ho hodinář Mikuláš z Kadaně.
Marie Kulinkovská
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
